O ceně názoru.

V pohanění názoru jsem poplival tendenci vytvářet názor jenom pro názor samotný. V desateru interpretace jsem se pokusil shrnout obecný postup, jímž se dle mého má člověk řídit při vytváření názoru na fakta.

Dnes bych se rád pozastavil nad tím, jak odlišit názor, který má nějakou hodnotu od názoru, který je už ze své podstaty bezcenný. Klíčem je tu přikázání osmé z desatera interpretace.

Duch tohoto přikázání je pro řadu lidí značně kontra intuitivní a mají problém s jeho pochopením. Většina lidí bez ohledu na vzdělání žije s přesvědčením, že je třeba především se dívat na věci, které ten či onen názor podporují, a tím validitu svého názoru potvrzovat. Opak je ovšem pravdou, protože jak uvedlo přikázání deváté, stačí jediný platný fakt závěru přímo oponující, a závěr je automaticky neplatný a musí být upraven.

Jak už demonstroval příklad uvedený v desateru interpretace, aktivní snaha vyvrátit svůj dosavadní názor může zabránit špatnému rozhodnutí a z něho plynoucím následkům. Pominul jsem ovšem jednu věc, jedno základní měřítko, jímž lze řadu závěrů smést se stolu předem a žádné důkazy proti nim hledat netřeba.

Jedná se o závěry, které nelze vyvrátit. A to je právě ta kontra intuitivní část, s níž mají lidé problém. Vnitřně mají lidé tak nějak pocit, že jestliže nějaké tvrzení nelze už z principu vyvrátit, tak to tvrzení stojí na pevnějším základu, než tvrzení potenciálně neplatné. A je velmi obtížné tento intuitivní pocit překonat a pochopit, proč tomu tak není.

Jde především o to, že pravda, čili skutečný stav věcí, nemusí být poznatelná, ale nevyhnutelně existuje jen jedna. Ovšem názorů, které už z principu nelze vyvrátit (tzn. nelze najít jediný fakt jim odporující) si lze navymýšlet takřka nekonečno, přičemž je není možné rozlišit jeden od druhého (právě díky oné nemožnosti kterýkoliv z nich vyvrátit) a to jejich hodnotu devalvuje k nule. Proto není nutné plýtvat časem ani myšlenkami na něco, co nelze vyvrátit - je to, jak říká jedno hezké české přísloví, dumání nad nesmrtelností chrousta.

***

Tento princip je jedním z pilířů vědecké metody poznání světa. Říká se mu princip falzifikace a formuloval jej filozof vědy Karl Popper. Pro pochopení hodnoty i nejjednoduššího vědeckého poznatku je naprosto nezbytné pochopit tento princip. Aplikovat jej ovšem lze i mimo sféru vědy, a proto by se mu mělo věnovat více prostoru i ve výuce na školách. Respektive měl by se mu věnovat prostor ve výuce na školách - bohužel je tento základní vědecký princip v osnovách našeho školství zcela vynechán ze všech předmětů a dozví se o něm pouze ti, co projdou až na vysokou školu.