Červená barva se nachází na horním/vnějším kraji duhy a má vlnovou délku kolem 700 nm. Fialová barva se nachází na dolním/vnitřním kraji duhy a má vlnovou délku kolem 400 nm. A modrá se nachází mezi nimi, společně se všemi ostatními barvami.
A přesto vnímáme fialovou jako směs modré a červené a lze ji tak i fyzicky vyrobit smísením pigmentů. Jakto? Nevím to samozřejmě jistě, ale domnívám se na základě mě dostupných informací, že to je z důvodů fyzických a fyziologických. Je to chyba hardwaru.
Oko má tři typy čípků citlivých na barevné světlo, s maximální citlivostí při různé vlnové délce - S-čípky (modrá, s maximální citlivostí u fialové), M-čípky (zelená, s maximální citlivostí u zelené) a L-čípky (červená, maxiální citlivost u žluté). S-čípků je ovšem velmi málo - kolem 2-7% - a místy nejsou vůbec. Současně tam, kde S-čípky mají maximum a M-čípky už nereagují, L čípky stále vykazují určitou sensitivitu, a tudíž stále ještě reagují. A vzhledem k tomu, že jich je mnohonásobně více než S-čípků, mohlo by to vysvětlovat, proč dvě barvy tak daleko od sebe viděno čistě fyzikálně nám subjektivně připadají tak blízko sobě.
Nepochybně je to celé mnohem složitější - diagramy zobrazující citlivost čípků při různých vlnových délkách se liší stránku od stránky a nepodařilo se mi najít jediný, který by adekvátně uváděl zdroje - a tak je možná celá tahle moje úvaha špatně. Ale třeba ne a možná někdy někdo přijde na to, jak jí otestovat a udělá to.
Zdroje:
- http://en.wikipedia.org/wiki/Color_vision
- http://books.google.com/books?id=nFtW4LG24fEC&lpg=PR5&ots=U4bOS_CaPM&dq=R.%20W.%20G.%20Hunt%20(2004).%20The%20Reproduction%20of%20Colour&lr&pg=PR5#v=onepage&q=R.%20W.%20G.%20Hunt%20(2004).%20The%20Reproduction%20of%20Colour&f=false
- http://www.cis.rit.edu/people/faculty/montag/vandplite/pages/chap_9/ch9p1.html
- http://www.konicaminolta.com/instruments/knowledge/color/part2/06.html
Žádné komentáře:
Okomentovat