neděle 20. května 2012

Minidotazníček při příležitosti výnávštěví

Tak jsem se dokopal k vytvoření miniminidotazníku. Už ne při příležitosti desetitísící návštěvy z českých luhů a hájů, ale při příležitosti návštěvy desetitisící a pětisté (to je fofr, Kofťo).

Prosím o vyplnění od každého pouze jednou - trollování bude mít za výsledek pouze jedno, totiž to, že výsledky dotazníku budou k ničemu. To mě bude stát pár sekund času než kliknu na "delete", budu-li mít důvod se domnívat, že je dotazník přeplněný, ale trolla by to stálo mnohem více času při vyplňování, takže já nemůžu prohrát. Doufám, že se tady nevyskytuje nikdo s tak malým mozkem, aby to nepochopil, či někdo trpící obsedantní kompulzí nutící jej ukazovat světu míru své ubohosti při každé příležitosti.

Nevím, jestli ten formulář nějak dokumentuje ip-adresu nebo vyžaduje e-mail (neměl by, zkoušel jsem jej vyplnit sám) - nemám s tímhle absohlušně žádné zkušenosti - takže otázky, připomínky a tipy na funkčnost směle piště do komentářů. Pokud omylem vyplníte formulář vícekráte (to se může stát i nechtěně, koneckonců internet se někdy zakokoktá i s rychlým připojením atp.) prosím rovněž o upozornění v komentářích.

Každopádně účelem není sběr žádných soukromých údajů a pokud by snad něco takového nějak (nevím jak) v síti uvízlo, zavazuji se to ignorovat popř. smazat.

Edit: Joj. Toto je můj 111 článek. To je moc hezké čísílko.

Pisálci a grafomani.

Nádhera. Zájem rodičů i škol o nové písmo pro prvňáky roste.  Alespoň podle článku na novinkách.

Sám jsem si ve svém dětství prošel torturou jménem učení se psacího písma, a musím říct, že to na mě zanechalo doživotní následky. Moji rodiče měli první roky školy dokonce obavy, že jsem lehce mentálně zaostalý, protože u vlnovek u dvojky a sedmičky (které se přestaly používat až když jsem byl ve druhé třídě) jsem nevěděl, kdy přestat, a velká psací písmenka S, L a Z a malá písmenka h, k a b jsem si občas prohodil po libosti. No a když už jsem se konečně psát naučil, výsledek vypadal, jak to krásně shrnul jeden učitel "jako když prase píše levou zadní". V rodině i v učitelském sboru tuto skutečnost nikdo nechápal, protože jsem byl jinak velmi manuálně zručný a už jako dítě jsem uměl nadprůměrně dobře kreslit a malovat.

Na každý pád, jakmile mě přestali učitelé buzerovat kvůli tomu, jak píši - což bylo bohužel až na VŠ - přešel jsem k písmu hůlkovému, k čemuž se váží další příběhy. Jeden z těch, o nichž bych rád něco málo napsal, jsou právě argumenty pro zachování starého a naprosto neergonomického psacího písma, které až na vzácné výjimky nepoužívá prakticky nikdo, koho ho znám - včetně mých pětašedesátiletých rodičů.

Konkrétně se podívejme na to, co zaznělo v tomto článku na novinkách, a co jsem i slyšel/četl porůznu od svých známých. Pro přehlednost jsem oba argumenty označil:
Odpůrci zase tvrdí, že zredukovaná podoba písma omezuje tvůrčí rozvoj osobnosti dítěte1 a navíc ničí kulturní tradice2.
První argument má ještě několik dalších mutací, např. "písmo rozvíjí jemnou motoriku", "písmo rozvíjí fantazii", "písmo učí kreslit" a pod. Považuji tento argument za naprosto neopodstatněný nejméně ze dvou důvodů.
  1. Odporuje mé osobní zkušenosti. Pokud má písmo vliv na tvůrčí myšlení, jemnou motoriku a fantazii, pak je s podivem, že já jsem manuálně zručný, mám fantazii i tvůrčí myšlení, umím kreslit a přitom jsem vždycky psal na hranici čitelnosti a někdy už za ní (proto jsem si všechny důležité přednášky na VŠ ještě zčerstva přepisoval na psacím stroji, jinak bych nebyl schopen se z vlastních poznámek učit). Jsem ale schopen psát krásně a vytvářet hezká písmenka - když se soustředím a píši pomalu. Ač bez diagnózy, domnívám se v retrospektivě, že mám formu dyslektické dysgrafie.
  2. Bylo by možné správně podotknout - a jedním zastáncem (hnuso)krasopísma mi to podotknuto bylo - že jsem možná jenom výjimka z pravidla, jedinec nacházející se na jednom konci Gaussovy křivky (to je ostatně v řadě ohledů objektivně pravda). To je ale testovatelná hypotéza, kde je tedy test? Lidé házející kolem sebe tento argument nedodávají žádná data. Je sice pravda, že absence evidence není evidence absence, ale kde je nějaká statistická analýza dokazující, že složitost psaného písma alespoň koreluje se zručností či kreativitou? Kde je nějaká objektivní analýza například podílu zručných / kreativních lidí mezi různými populacemi používajícími různá písma? Samo o sobě by to sice neznamenalo automaticky, že písmo má na tyto věci vliv, ale bylo by to alespoň něco. Požadovat po mě, abych dokázal, že komplikované písmo nemá na tyto věci vliv a současně nedodat žádná data dokazující nebo alespoň naznačující opak, je debatní falší jménem přesouvání důkazního břemene.
  3. I bylo-li by pravda, že například lidé  píšící krásně mají namnoze výtečnou jemnou motoriku a lidé píšící hnusně mají zpravidla obě ruce levé, nelze z toho vyvozovat, že písmo rozvíjí motoriku. Může to být  - a u motorické dysgrafie to tak zřejmě i je - přesně naopak, totiž že porucha jemné motoriky brání naučit se hezky psát. I v případě korelace by se tedy mohlo jednat jen o chybný úsudek cum hoc ergo propter hoc a pro důkaz vlivu písma na jemnou motoriku by bylo třeba víc. 
  4. Nejsem přesvědčen, že stres z psacího drilu je vyvážen nějakým benefitem, a už vůbec ne v dnešní době, kdy stejně naprostá většina psaní funguje na počítači. Jemná motorika, kreativita atd. jsou sice v dnešní době zrovna tak důležité, jako dříve, ale existují i jiné způsoby jak je rozvíjet, než je buzerace prcků s obsolentním stylem písma.
Druhý argument se odkazuje na tradici a tím pádem již se jedná o logický klam. Respektive v této nejstručnější možné podobě jej lze interpretovat dvěma způsoby, čili to mohou být dva logické klamy (popřípadě jejich kombinace).
  1. Tradice je míněna coby něco, co se provozuje už dlouho. V tomto případě se jedná o logický klam jménem argumentum ad antiquitatem, neboli odkaz na starobylost. Ze starobylosti čehokoliv nevyplývá automaticky kvalita ani žádoucnost daného per se, tradice se koneckonců mění, vznikají a zanikají neustále.
  2. Tradice je míněna coby něco, co provozuje většina a s čím většina souhlasí. V tomto případě se jedná o logický klam argumentum ad populum. Konsenzus většiny sice v demokracii volí vládu, ale nemůže zvolit realitu. Proto z toho, že se něco většině líbí/většina něco provozuje nevyplývá automaticky, že je dotyčné žádoucí/pravdivé/prospěšné atp.
 A proto jsem stále nepřesvědčen, že zjednodušení psacího písma směrem k tomu, že se podobá více hůlkovému, jež nakonec stejně většina lidí používá, je špatná věc. Naopak, vítám to coby věc navýsost skvělou a doufám, že za pár let už s tímto ne-problémem nikdo nebude ztrácet čas a budeme se moci věnovat problémům skutečným, jako například úpadek vzdělání.

středa 16. května 2012

Veliké čísílko

Minulý článek "Menažerie plná oslů" něco rozvířil. Nevím co, nevím jak, a pevně doufám, že to není škodlivé. Nicméně faktem je, že zaujal někoho nejspíše natolik, že ho tweetnul do světa, v důsledku čehož skokově stoupla na jeden den návštěvnost a blog se přehoupnul přes desetitisícovou hranici o několik dní dříve, než jsem čekal. To ukazuje, jak ošemetné je extraplolovat dynamický proces do budoucnosti.

Měl jsem v oumyslu při této příležitosti sesmolit nějaký minidotazníček, abych zjistil, co jak se líbí a co ne, ale bude to halt muset ještě trošičku posečkat. Na každý pád děkuji čtenářům za čtení i za věcné a informativní připomínky.

pondělí 14. května 2012

Menažerie plná oslů

Tedy článek "Topení pevnými palivy ohrožuje kvalitu spermií" nepovažuji za vrchol novinařiny, ale není napsán zas až tak špatně, aby z něj nebylo poznat, oč jde - totiž že jsou v ČR oblasti, kde koncentrace určitých látek v ovzduší velmi silně koreluje s nemocností dětí a neplodností mužů. Nevím, jak silná tato korelace je a jak statisticky významná je, ani mne to nezajímá. Nevidím jediný důvod proč závěry uvedené v článku zpochybňovat, protože z biologického, chemického i statistického hlediska mi dávají smysl. Pokud je ve výzkumu nějaká zásadní bota, počítám a doufám, že bude vyhmátnuta a opravena profesionály.

Ne tak ovšem hýkající horda novinkovských komentátorů. U tohoto článku je takové množství přihlouplých i vysloveně kreténských komentářů, že mám pro článek výběr až příliš velký.

Začněme tedy například tímto.
Zajímal by mne zdroj pro toto tvrzení. Každopádně i pokud mu garantujeme pravdivost, tak je několik možných odpovědí nasnadě - např. nárůst konzumace tabáku s tím, jak klesala jeho cena, nárůst doby pobytu v uzavřených prostorách tím, jak se automatizovalo zemědělství a více a více lidí se přesouvalo z práce venku pod širákem na pracovní místa v uzavřených místnostech. Absence řádných statistik a řádné diagnostiky rakoviny plic před tímto obdobím. A v neposlední řadě mnohem úspěšnější léčba jiných onemocnění, jejichž výskyt kouření rovněž zvyšuje a jež bývaly před objevem antibiotik velmi často smrtelné - zápal plic, zánět průdušek, angíny... Všechny tyto věci umíme od padesátých let léčit mnohem lépe než předtím díky masivnímu nasazení antibiotik v této době. Rakovinu ale léčit možné nebylo a i dnes to jde jen někdy, takže je rozhodně možné, že najednou kuřáci neumírali na infekční onemocnění ale pošetřili si to na později, na rakovinu.

Každopádně se jedná vzhledem k obsahu článku o komentář jenom zdánlivě související, ve skutečnosti však zcela irelevantní - je to tedy debatní faleš jménem uzenáč.

Tohle, to je skutečná perla blbosti.
Argument "Můj děda..." je tak kreténský, že mě fascinuje, jak často je někým použit. Jistě, v určitém kontextu to může být zajímavé zpestření debaty, perlička dodávající pocit osobního propojení s problematikou atp. Ale není to v žádném případě protiargument proti výsledkům nějakého vědeckého výzkumu. Nejenže tenkrát bylo lidí méně, mnohem méně - v české republice byla hustota obyvatel nejméně o čtvrtinu menší než dnes, ale i ovzduší bylo obecně mnohem čistší - nebyla žádná auta, žádné tepelné elektrárny. Žádné pálení umělých hmot v kotli na uhlí. A i když nevíme, jak velká rodina byla tenkrát běžná, tak víme, že běžný věk dožití byl oproti dnešku rovněž nejméně o čtvrtinu nižší, takže větší množství dětí bylo kompenzováno vyšší úmrtností.

Každopádně vytasit se někde s nějakým svým dědečkem/příbuzným/známým, který to či ono, a na základě toho se snažit sestřelit vědecký výzkum, je statistický logický klam jménem a dicto simpliciter, a v této podobě ho může použít jenom totální simpleton. Až dopíši svou sérii článků o Gaussově křivce, podívám se tomuto logickému klamu na zoubek důkladněji.

Jiná variace na velmi podobné téma.
A co skutečnost, že enkrát neexistovala prakticky antikoncepce a ani sexuální výchova/osvěta, takže děti přicházely na svět neplánovaně? Prostě lidi souložili stejně jako dnes a bylo z toho tolik dětí, kolik čas a biologie dovolily. Zejména asi v katolických rodinách, protože církev se podobný styl života snaží lidem vnucovat dodnes. Každopádně toto zcela určitě minimálně trochu kompenzovalo menší negativní vlivy prostředí na plodnost. Dnes je ale situace trochu jiná, lidé chtějí už rodinu trochu plánovat a ne se spolehnout jenom na náhodu. Plus věci zmíněné u předchozího "argumentu".

Kromě toho, že se jedná opět o a dicto simpliciter, jedná se i o křížence cum hoc ergo propter hoc a non sequitur. Dvě věci spolu korelující v čase nemusí být nutně přímo kauzálně propojeny - k důkazu kauzální propojenosti je třeba více důkazů, například v článku zmiňované chemické působení některých látek v organismu atp. A navíc nelze srovnávat automaticky stav před sto lety a stav dnes, je nutné kompenzovat pro mezitím změněné faktory.

A na závěr to nejlepší.
Z téhle debility se mi dělá doslova šoufl. Rodilo se hodně dětí a byly zdravé? Nejlépe asi odpoví obrázek vývoje úmrtnosti dětí při narození za posledních šedesát let, ten řekne vše, co je třeba říct.

Data jsem převzal z Wiki a nenamáhal jsem se je ověřovat, nemám důvod pochybovat o jejich přesnosti. Šlo by pokračovat dodáním úmrtnosti dětí na spalničky, černý kašel, obrnu, neštovice, záškrt, salmonelu, angínu, zápal plic, bronchitidu, otravu krve a, samozřejmě, vrozené vady, ale ty diagramy by nevypadaly o moc jinak a bylo by to moc práce s dokazováním už z této jedné veličiny evidentního.

Tohle snad ani není logickým klamem, je to sprostá lež. Nebo je to prostě jenom projev totální blbosti plácnout nějakou (|)ovinu a nenamáhat se ani zběžným ověřením dat formou "kouknu na google a vidím". Nehledě na skutečnost, že vysoká úmrtnost novorozenců (a i matek) a dětí na různé nemoci v minulém století je obecně známa - učí se o tom děti na základní škole!

Tohle je ten druh argumentu, z něhož se mi skutečně vaří krev. Nejradši bych paní Liškové pěkně od plic řekl, jak velká samice Bos primigenius je.

Každopádně jsem chtěl psát o něčem úplně jiném, ale byl jsem tímto vyrušen z klidu ducha.

neděle 13. května 2012

Pověste ho vejš...

Byl jsem minulý víkend na výletě. Moc krásném výletě s lidmi, které mám rád. Ale bohužel jsem se opět přesvědčil, že vysoká inteligence a vzdělání nejsou žádnou garancí schopnosti sesumírovat koherentní a logicky konzistentní argument, je-li dotyčný zapálen pro nějakou myšlenku na základě čistě emočního zaujetí. A není pak schopen rozlišit mezi argumentem stojícím na emočním, ryze subjektivním úsudku, a argumentem stojícím na objektivních, ověřitelných datech. Šlo konkrétně o debatu o trestu smrti. Tvrzení "po třech vraždách trest smrti, protože tak se mi to líbí" je sice striktně vzato argumentem podle definice toho slova, ale není to platným argumentem - je to petitio principii ve své nejzákladnější podobě, kdy se existence zcela arbitrární osobní preference používá k validaci této preference. "Tak to má být, protože to říkám, protože tak to má být" je nejmenší možný argumentační kruh a fascinuje mne, že ho vůbec někdo je schopen použít a očekávat, že bude akceptován a brán vážně. Já takovéto argumenty rozhodně brát vážně nemohu - nejsem toho schopen.

Původně bych o tom nepsal vůbec, nebýt dnešního článku na novinkách jménem "Věznice praskají ve švech, po prázdninách jim navíc dojdou peníze". V komentářích se objevuje totiž další z "argumentů" pro zavedení trestu smrti, který zazněl i v mé neplodné debatě na výletě, totiž argument "živení vrahů". Podívejme se na to, jak argument formulují "intelektuálové" na novinkách:

Oba komentátoři se snaží naznačovat, že udělením trestu smrti za vraždy by došlo k významné úspoře financí ve vězeňství. Postuluje tak napohled racionální analýzu výdajů/zisků. Podívejme se tedy na to, jak si tato analýza stojí ve skutečnosti.

Podle ročenky z roku 2010 Vězeňské služby České Republiky bylo v tomto roce u nás celkem 21 655 vězňů, s průměrným výdajem na vězně 848 Korun na den. Počet vražd v tomtéž roce byl 173 podle statistiky policie ČR. Nepodařilo se mi najít počet odsouzených vrahů za mřížemi ani průměrný trest za vraždu, ale vyjdeme-li z pro můj závěr nevýhodných premis, že za každou vraždou je v průměru jeden člověk, že za každou vraždu je jeden člověk odsouzen, a že všichni tito mají doživotí a tak stráví v průměru 25 let ve vězení (odhadnuto na základě skutečnosti, že zastoupení vězňů podle věku má přibližně normální rozložení mezi 20-70 lety s vrcholem u 35 let) , vyjde nám, že by ve vězeních při současném stavu mělo být maximálně 4 325 vrahů, čili necelých 24% z celkového počtu (a toto číslo je takřka jistě velmi, velmi nadhodnoceno).

Odkráglovat tyto lidi by tedy podle selské logiky ušetřilo circa čtvrtinu rozpočtu. Ejchuchů? Hovno, zlatý soude. Po tomto jednorázovém masakru bychom totiž zůstali u oněch ca. 173 lidí ročně a není důvod předpokládat, že počet zbývajících uvězněných - 17 330 - by byl tímto nějak změněn. A tak po tomto jednorázovém masakru by rázem "finanční benefit" trestu smrti pro naše vězeňství klesl z 24% na ubohé jedno procento meziročně. Dlouhodobě to sice vypadá stále jako lepší než kriminálníky živit, ale není tomu tak - to jedno procento by bylo jen za předpokladu, že bychom ignorovali výdaje na  zadržení v průběhu soudu a v průběhu čekání na popravu, výdaje na popravu samotnou atd. Odhadl bych, že po odečtení těchto ostatních výdajů by zbyla úspora necelá třetina procenta z meziročních výdajů na vězeňství. Dosti malá úspora na 173 mrtvých. Ale je i takto malá úspora společensky akceptovatelná? Přeci jen, pořád je to úspora a dlouhodobě je to lepší než je živit? Pořád ještě je při popravě 173 lidí ročně ušetřeno jejich potenciální živení dalších 25 let?

Z morálního hlediska ani z bezpečnostního to není racionálně obhajitelné, alespoň ne podle dat, jež jsem našel k této problematice já.

Tento argument totiž předpokládá dvě věci - neomylnost soudů a to, že analýza "výdaje versus zisk" se odehrává pouze na straně státu/společnosti.

Neomylné soudnictví neexistuje a je projevem extraordinerní naivity domnívat se, že lze prokázat něčí vinu se 100% jistotou a neomylně. I pokud garantujeme 99% úspěšnost soudů (což je dosti velkorysé), tak nevratnost trestu smrti je 100%. To by znamenalo ve světle výše uvedených čísel jednorázově popravu ~43 nevinných lidí a následně meziročně v průměru ~2 osoby. Vypadá to jako malé číslo, ale opravdu je možné ospravedlnit jej úsporou peněz? Znamená to totiž, že smrtí těchto 43 nevinných a do budoucna dvou nevinných ročně, ušetříme 150 korun na hlavu ročně. Z morálního hlediska se pro mne jedná o příliš malou úsporu za to, abych jí dosáhl s vědomím, že ji ročně vykoupíme ukončením dvou nevinných lidských životů - a zničením životů všech jejich blízkých a příbuzných! Je na svědomí jednoho každého z nás, zda jsme ochotni smířit se se ztrátou 150 korun ročně výměnou za jistotu, že nebudeme díky nešťastné shodě náhod popraveni státem, nebo zda radši ušetříme oněch 150 korun výměnou za riziko 1/100 000, že někdy v průběhu života takto omylem popraveni budeme. Mě svědomí ale nedovoluje hrát ruskou ruletu se životy jiných kvůli takto mizerné úspoře, a tak radši dám těch 150 korun ročně. I objektivně vzato, prakticky neznatelné finanční nepohodlí deseti milionů lidí bychom vyvažovali doživotním nevratným traumatem celých stovek lidí ročně (průměrný počet blízkých osob je, co si vybavuji z hlavy, kolem 150), čili z tohoto hlediska je trest smrti rozhodně cestou dolů na pomyslném morálním terénu.

Tím se oklikou dostávám k druhé části toho, co již jsem říkal, že ona analýza "výdej / zisk" neprobíhá jen na straně státu. Probíhá totiž i na straně zločince. Má-li zločinec, který zabil jednoho člověka (nebo dva, nebo tři, nebo jiné, libovolné, arbitrární číslo vycucané z palce argumentujícího), jistotu trestu smrti, byl pro něj dosažen maximální možný trest, jaký může očekávat. Co ale nebylo dosaženo, je maximální počet lidí, jež může zabít. A tak zločinec, který se dopustí jedné (dvou, tří ...) vraždy, ať už z jakýchkoliv důvodů, je tímto de facto  nucen snažit se už jen minimalizovat riziko svého dopadení - čili eliminovat všechny možné svědky svého činu a všechny policisty, kteří se ho snaží dopadnout, všemi dostupnými prostředky. Likvidací většího počtu lidí zločinec v tomto případě už nijak nezvyšuje svůj potenciální trest, ale může značně zvýšit své šance se trestu vyhnout, když bude bojovat do posledního dechu. Možná proto země s trestem smrti dlouhodobě nemají nižší kriminalitu, než země bez něj. Kriminalita jím je dlouhodobě a globálně neovlivněná, jak ukazuje mimojiné příklad Kanady (ten jsem vybral z více možných). Takže trest smrti coby prevence kriminality zřejmě nefunguje. Možná se jedná o pouhou náhodu, každopádně ale nejsou k nalezení žádná přesvědčivá data naznačující, že by trest smrti fungoval coby prevence, čili s trestem smrti či bez něj, pravděpodobnost, že někdo z nás bude zavražděn, je nejspíše stejná. To je další objektivní faktor - riziko zbytečné smrti kohokoliv z nás v důsledku justičního omylu (byť se to zvýšení zdá malilinkaté), není vyváženo zřejmě vůbec žádným nárůstem bezpečnosti, čili snížením rizika smrti v důsledku vraždy. Čili celková bezpečnost jednoho každého z nás by trestem smrti byla vlastně nejspíše snížena.

Myslím, že kdo dočetl až sem, už si dokáže domyslet řadu dalších rizik sám - např. možnost zneužití trestu státním aparátem i jednotlivci.

Za úsporu 150 korun ročně na hlavu si vybudujeme méně bezpečný stát? Huh. Jasně. Logika, woe.

Zdroje:

středa 2. května 2012

Furtstejnáflignacifixnámol

Dnes jsem měl v e-mailové schránce opět reklamu na internetovou ruletu, tentokráte to byl skrytý link odkazující na stránku www(tecka)superpenize(tecka)com se jménem "Vydělávejte 130 tisíc měsíčně". Pochopitelně jsem na link nekliknul a odkaz jsem si vyextrahoval v textovém editoru z kódu. Kliknutím na odkaz v mailu, který obsahuje identifikátor mojí e-mailové adresy, bych totiž prozradil zasílateli tohoto smrdutého spamu, že moje e-mailová adresa je aktivní a následovalo by ještě více spamu.

Jedná se o stejnou nechutnou a de facto (byť asi ne de jure) podvodnou reklamu, jako ta, o níž jsem již psal v článku "Jak (ne)vydělat peníze snadno a rychle". A protože původní článek podle výpisů asi našlo pár lidí jen na základě toho, že se snažili ověřit si tvrzení na tam zmiňované webové stránce, přidávám i tento článek v naději, že se sem opět někdo přes google v souvislosti s touto problematikou dostane. I kdyby to pomohlo jenom jednomu člověku v tom, aby neskočil na špek pijavicím žijícím z lidské nouze, stojí to za to.

Že mi podobné pochybnosti občas zkusí vnutit pornostránky, na to jsem si zvykl, to neřeším. Že se to ale (viz minulý článek) objevilo coby seriózní reklama na titulní stránce www.seznam.cz mě už nakrklo. A že se nějaký spambot nevímjak dostal k mojí e-mailové adrese a pokouší se mi tuhle nechutnou prasárnu vecpat, to už mě doslova zvedlo ze židle.