neděle 28. dubna 2013

Iluze svobody.

Chtěl jsem napsat článek plný hezkých obrázků a prázdného tlachání, ale bohužel mě tlačí myšlénka neodbytná. Tak neodbytná, že udělám něco, co jsem dělat v žádném případě nechtěl.

Článek "Private property" sice vyvolal nějakou debatu už v různých koutech českého internetu, ale kdykoliv do nějaké takové debaty nakouknu, mám divný pocit, že oponenti článek nečetli, nepochopili a nebo dokonce pořádně číst nebo pochopit ani nechtějí.

Protože mne překvapuje, že v odpověď na obsah tohoto článku může někdo napsat žblebt ve smyslu (parafrázuji), "Zaměstnanci u nás mají svobodu, když se jim nelíbí pracovat v karcinogenním smradu, mají jít dělat jinam."

Nemohu se ubránit spekulaci, že podobné výroky mohou na veřejnost vypustit pouze lidé dobře finančně zajištění a/nebo žijící ve velkém městě a/nebo naivní postpubescentní libertariáni, co si stále ještě myslí, že Václav Klaus je velký myslitel a že volný trh je panacea na všechny ekonomické a sociální problémy, jenom kdyby se do toho nikdo nesral s regulacemi. Protože to je výrok naprosto odtržený od reality.

Silně mi absurdnost takovýchto výroků byla připomenuta nedávno v práci, když jsme měli povinné rychloškolení ohledně přiznávání invalidního důchodu (v Německu). Školení nešlo příliš do detailů, to ostatně nebyl jeho účel, nicméně zhruba řečeno může být člověku v Německu odebrán/nepřiznán invalidní důchod (v jeho části nebo úplně) na základě toho, že je schopen vykonávat nějaké tabulkové zaměstnání. A to navzdory tomu, že pro toto zaměstnání nemá reálnou kvalifikaci a/nebo pro toto zaměstnání neexistuje reálná poptávka na trhu. Jako příklad nám uváděli zedníka, který si strhnul v práci záda a nemohl dále stavět. Invalidní důchod mu nebyl přiznán, protože bylo usouzeno, že může dělat prodejce stavebního materiálu - jenže prodej a administrace s ním spojená jsou úplně jiná mísa sádla pro padesátiletého člověka, který celý život dělal jenom rukama, a dotyčný pohořel a skončil na dlažbě. U druhého příkladu jsem zapomněl, jaké bylo původní povolání dotyčného, ale invalidní důchod mu nebyl přiznán na základě toho, že může doplňovat cigarety do prodejních automatů. Bez ohledu na to, že příslušné povolání existuje jenom na papíře a v okruhu stovek kilometrů po takové pracovní pozici nebyla absolutně žádná poptávka.

Svoboda změny povolání garantovaná zákonem je skvělá věc, je třeba si ale uvědomit, že tato legální, papírová svoboda se automaticky nepřenáší do reálného světa. Snažil jsem se toto ve svém původním článku vysvětlit:
A protože člověk nemá nikdy volbu povolání zcela svobodnou - je vždy minimálně vázán nabídkou na trhu v jím dostupné vzdálenosti a rozsahem svých dovedností - současný stav tak nevyhnutelně vede k tomu, že jsou lidé nuceni pracovat v jim zdraví poškozujícím prostředí proti své vůli a bez adekvátní kompenzace za toto riziko.
Bohužel evidentně tento odstaveček nebyl asi pro některé lidi dost informativní, pokud vůbec dočetli až k němu.

Je hezké, že mohu kdykoliv ve své práci podat výpověď, vypadnout, a jít jinam, kdyby se mi tam snad třeba nelíbilo, protože by mne můj zaměstnavatel nutil dělat v podmínkách poškozujících mé zdraví. Skutečně skvělé a je dobře, že to je legálně možné. Problém je, že to není tak jednoduché. Má to svá omezení, zcela mimo mou kontrolu.
  1. Musí existovat poptávka po někom s mou kvalifikací. Jsem sice široce zaměřený člověk schopný jakž/takž zastávat řadu prací od zedničiny či tesařiny až po účetnictví, ale rozsah věcí, jež jsem schopen dělat na skutečně kompetitivní, profesionální úrovni, je značně, značně užší a v řadě prací bych si nevydělal ani na slanou vodu a suchý chleba.
  2. Tato poptávka musí existovat v mně dostupném prostoru. Jsem sice bezdětný a svobodný, ale vlastním dům. Ten nemohu jen tak prodat jako housku na krámě a koupit si ekvivalentní housku o pár desítek/stovek kilometrů dál. Lidé žijící v podnájmu toto mají snazší, ale ne snadné - stěhování je vždy drahá záležitost a sehnat byt na pronájem je taky někdy/někde osina v zadku.
  3. Lidé s partnerem a/nebo dětmi musí brát v potaz bod 1 ještě pro svého partnera, plus se přidá dodatečný bodíček s hledáním školy pro děti.
  4. Ne každý vydělává dost na to, aby si mohl našetřit dostatečný finanční polštář pro podobné případy. A i pro ty šťastnější je přerušení kontinuálního příjmu riziko, je-li dost dlouhé. Musíme platit proud, vodné, stočné, musíme jíst, musíme se oblékat - a nemáme-li práci, musíme vydávat peníze na její hledání. A tak jako tisíckrát nic umoří vola, tak tisíc stokorunových výdajů vyčerpá stotisícové úspory (například jedna cesta - jenom cesta! - na nákup a zpět mne stojí padesát korun...).
Při změně povolání každý z nás stojí čelem proti výše zmíněným bodům a dalším. Svoboda? Ano, ale hodně omezená. Není nemožné výše zmíněné vyřešit, každý to párkrát za život vyřešit musí, ale není to ani žádná frivolní záležitost. A jinak to vypadá v Praze a jinak ve Volarech.

Vztah zaměstnanec/zaměstnavatel má být win-win situací. Zaměstnanec zaměstnavateli poskytne své know-how a svůj čas a vyrobí pro něj produkt, zaměstnavatel se postará o prodej produktu a zaměstnanci jeho čas kompenzuje a sám z toho něco má. Pro zaměstnance jsou peníze cennější než jeho čas a zaměstnavatel za produkt strží více, než kolik zaměstnanci dá. Toto ve své ideální formě ovšem předpokládá absolutní svobodu na straně zaměsntance, a nikoliv pseudosvobodu, kdy zaměstnavatel může mít celou řadu větších i menších pák zaměstnance de-fakto vydírat a nutit ho například dělat ve fabrice, v níž mu na hlavu může spadnout strop, a ani o tom riziku de-fakto neví, protože nemá jinou reálnou volbu (chcípnout hlady není volba). A právě takovýmto situacím - velkým i malým - mají zabránit regulace. I regulace vydechování karcinogenů na veřejnosti.

A nebudu se pouštět do debat, jestli právo na čisté a bezpečné pracovní prostředí patří mezi základní lidská práva. Ne, že bych to nedokázal nebo že bych si myslel, že je to "filozoficky" neobhájitelné, právě naopak. Pokud tohle někdo zpochybňuje, tak má rozbitý morální kompas, a nechť se jím nechá navigovat třebas do prdele, já ho odtamtud ale tahat nebudu a nechť je tak laskav, a netahá mě (a jiné) tím směrem proti mé vůli.

17 komentářů:

  1. Vidím celou věc s kouřením v hospodách a možným zásahem státu asi takto :
    1. Prokázaným faktem je, že pasivní kouření ohrožuje a zabíjí ostatní (více např. zde - http://www.cepsr.cz/pasivni-koureni/)
    2. Zákoník práce proto správně zakazuje kouření na pracovištích (trestem za nedodržení může být i rozvázání pracovního poměru
    s kuřákem na pracovišti – vysvětlení viz. např. zde - http://www.epravo.cz/top/clanky/zakaz-koureni-na-pracovisti-81704.html)
    3. Takovým pracovištěm (výčepní, číšník, servírka) bohužel může být i zakouřená hospoda, kde ale kouří hlavně návštěvníci, z nichž někteří tuto možnost zde dokonce přímo vyhledávají a požadují a nelze je za jejich kouření nijak trestat (to by musely být samotné cigarety postaveny mimo zákon jako droga). Ovšem zatímco ostatní hosté-nekuřáci sem jít mohou a nemusejí, zaměstnanci (pokud nechtějí přijít o tuto práci) v tomto nemají na výběr.

    Pokud tedy stát nechce přistoupit k úplnému postavení cigaret mimo zákon (což považuji za nereálné), pak dle mého názoru nemůže nikomu bránit, aby si sám sobě dobrovolně jejich kouřením ničil zdraví. Stejně tak nemůže nikomu bránit, aby konzumaci těchto (jinak povolených) cigaret neumožnil v soukromých podnikatelských zařízeních typu hospoda, aniž by tím negativně zasáhl do lidských práv. Současně je (resp. měl by být) však povinen ochránit ostatní lidi (zejména ty, kteří zde pracují) před škodlivým pasivním kouřením, tj. před tím, aby bylo takto ničeno jejich zdraví, aniž by se tomu mohli oni sami vyhnout.

    V případě hospod bych proto sice nechal na výběru, svobodné volbě a odpovědnosti jejich provozovatelů, zda tato jeho zařízení budou označena (a provozována) jako nekuřácká či kuřácká. Ale - v případě kuřácké hospody bych nastavil takové závazné podmínky, které by rozhodným způsobem eliminovaly negativní účinky pasivního kouření pro zdejší personál a také znamenaly patřičné ohodnocení takové práce.
    Nástroje na to stát má. Např. zákon o zdraví lidu, pomocí kterého lze zabezpečit v každé kuřácké hospodě takovou kapacitní
    vzduchotechniku, která by zajistila žádoucí výměnu vzduchu. Nebo zákoník práce a jeho prováděcí předpisy, pomocí kterých by musel být zdejšímu personálu povinně přiznán rizikový příplatek za práci ve škodlivém prostředí. Apod.

    Když to shrnu, tak legální zřízení a provozování kuřácké hospody by mělo jeho majitele prostě přijít podstatně dráž a mělo by být mnohem náročnější, než nekuřácké. To proto, že „normální je nekouřit“ a kdo kouří ohrožuje své okolí. Bylo by tedy na každém provozovateli, zda půjde do takové pro něho mnohem dražší a náročnější varianty provozu. Zatím tomu tak ale bohužel není a namísto reálného řešení dané věci se v poslanecké sněmovně jen planě lobysticky tlachá.

    OdpovědětVymazat
  2. Tahle poznámka je míněná obecně na výroky bagatelizující změnu zaměstnání, nikoliv na konkrétní výroky vztažené konkrétně k článku Private property. Výroky v tomto duchu jsou totiž v posledním roce ve všech debatách na toto téma, jež jsem měl tu nečest navštívit. Článek tak není reakcí na nějaký konkrétní výrok, ale výsledkem hromadění páry přes delší období (proto jsem parafrázoval a nikoliv citoval, kdybych reagoval na konkrétní výrok, postnul bych link na konkrétní výrok a jeho screen). Jsem dost alergický na lidi, kteří vidí komplexní záležitosti jako Hurvínek válku a absolutně postrádají empatii k ostatním lidem.

    Ovšem odkaz na konkrétní výrok, který mne donutil napsat tento článek (ta poslední kapka, u níž džbán takříkajíc přetekl), vám pošlu mailem. Nebudu ho postovat tady, protože dotyčný v debatě argumentuje tak blbě a na tolika rovinách, že by se mi tady mohla debata rozkynout a to si nepřeji - zejména kdyby sem zabrousil a začal ty svoje blbosti plantat tady.

    Jinak debaty, kde můj článek figuroval, nejsou až tak časté a tudíž nejsou nijak vysoko v ratingu google, čili je funkce hledat nenajde. Já vím dvou (kromě vaší reakce formou článků) a to jenom díky ping-back funkci.

    OdpovědětVymazat
  3. Je to také řešení, aby kuřácké restaurace měly povinně aktivní větrání s dostatečnou kapacitou, nejsem ale přesvědčen, že jakékoliv větrání bude dostatečně funkční. Pasivní větrání stylem "průvan" dostatečné není zcela určitě.



    Ale myšlenka je to principelně podle mě dobrá.

    OdpovědětVymazat
  4. Jen par slov k tem regulacim. Take zamestnavatel musi disponovat svobodou k tomu, aby mohl generovat rust. “Chcipnout hlady” volbou opravdu je. Vzdycky mate moznost neprijmout pracovni misto, ktere vam nevyhovuje stejne, jako mate moznost nekoupit si zbozi, ktere se vam nezamlouva. Je to krute, ale je to tak. A je to prave princip svobodneho rozhodovani, ktery vede k inovacim a zvysovani kvality (vyrobku, sluzeb, pracovnich podminek). Regulace se mozna pokousi o to same, ale casto bezvysledne, nebo dokonce s negativnim vysledkem (ackoliv minimalni regulace ve veci bezpecnosti prace je samozrejme nutna). Je dulezite si napriklad uvedomit, ze prave preregulovany pracovni trh a silne odobry stoji za vysokou nezamestnanosti v jiznich zemich EU.

    Po stopach regulace lze dokonce dospet az k puvodnim pricinam posledni financni krize, ktera byla odstartovana krizi realitni. Americky regulator desitky let nutil financni ustavy k poskytovani riskatnich hypotek nekvatitnim klientum, coz bylo primou pricinou vytvoreni realitni “bubliny”.

    OdpovědětVymazat
  5. Zjednodušujete komplexní problematiku do absurdit a vyléváte s vodou z vaničky i dítě. Ano, přílišné regulace a zejména nekompetentně udělané, mohou škodit a škodí. No a? Když se závory na železničním přejezdu zaseknou, tak zastaví celý provoz, je to snad důvod je tam úplně nemít?

    Volba "sežer plesnivý chleba, nebo chcípni hlady, protože jiný není a jiný nedostaneš" není legitimní volbou. Legitimní volbou je například "kup si lepší ale dražší nebo levnější ale horší chleba". Tyto dvě možnosti nejsou identické, a zatímco obě mohou vést ke "generování růstu" na straně prodejce chleba, jenom jedna může vést ke zvyšování kvality služeb.


    A pokud možno, prosím, pište česky. Jde to i ze zahraničí - já teď píšu z Německa.

    OdpovědětVymazat
  6. Ještě bych dodal, že téma nejsou regulace obecně, ale zákaz kouření v restauracích. Tento zákaz již byl v řadě států uveden do provozu a funguje tam leta. Pokud chcete argumentovat tím, že je tento zákaz pro provozovatele pohostinských zařízení ekonomicky škodlivý, dodejte pro toto tvrzení data.

    OdpovědětVymazat
  7. A ještě bych, Davide, dodal, že teď vidím, kde jsem článek zamotal a rekce, míněné obecně, jsou napsány konkrétně. Opravovat to ale nebudu, musel bych přepsat kompletně celý článe, takže tu nechám jenom to dovysvětlení v komentáři.

    OdpovědětVymazat
  8. Vidim, ze se predevsim neshodneme na pojeti prostredniho odstavce Vasi odpovedi na tema svoboda. Otazka regulaci tento Vas nazor pouze ilustruje ve vybranem kontextu. Zda se, ze mate dojem, ze dokud zajemci o cokoliv nekdo nenabidne varianty, ktere jsou v lepsi spolecnosti povazovany za rekneme moralni nebo uchazejici, neni mozne, aby z jeho strany probehl svobodny vyber. Na stejne bazi argumentuji napriklad odpurci vyrobnich provozu ve tretich zemich, kterym se rika "sweat shops". Tvrdi, ze je amoralni nabizet tak tezkou praci za tak nizkou mzdu. Neuvedomujici ovsem, ze lokalni prostredi nenabizi ani tu bidu, kterou je mozne nalezt v tech sweat shopech (jinak by tu praci jiste nikdo nebral), a ze alternativni variantou je proste a jen hlad. Podstatne je ovsem uvedomit si, ze tyto sweat shops mohou postupne vest k lepsim a lepsim zivotnim podminkam, ze jsou zakladem pro lepsi budoucnost, tak jak se tomu napriklad udalo na Taiwanu, Jizni Koreji a podobnym zpusobem se industrializovali i vsechny dnes bohate zeme. Nejdrive si tedy je nutne vybrat plesnivy chleba pred hladem, pozdeji normalni chleba pred plesnivym a nakonec treba kolac pred chlebem. To je proste normalni vyvoj. Regulacemi muzete naridit, aby se vsem davali kolace, to ovsem cely system rychle zruinuje. Rekl bych, ze paralelne to funguje se vsemi typy regulaci (hmm, u tech o koureni je ovsem nutna jista davka abstrakce). Promlouvam o tom takto obsirne, jelikoz je to jediny zpusob, jak se vyhnout zjednodusenym tvrzenim, ze napriklad kazdy ma pravo na dobry zivot, praci a nejaky dobry chleba a jedine kdyz to vse ma, pak je teprve mozne mluvit o svobode volby. Zdroje jsou omezene a regulace nam je nezajisti. To uz ale vyrazim dost off topic.

    Omlouvam se za absenci diakritiky, mam pouze EN klavesnici a pisu vsema dvema.

    OdpovědětVymazat
  9. Sweat shops jsou nemorální, protože je ekonomicky únosné a realizovatelné těm lidem poskytnout lepší pracovní podmínky a lepší mzdy bez toho, aby to poškodilo světovou ekonomiku. Jediný, koho by to "poškodilo" jsou korporace, které by si místo šestimístných zisků zapisovaly pětimístné. Nicméně to je s ohledem na diskutované téma zcela off topic a o tom se bavit nebudeme. Tečka.

    Topic je zákaz kouření v restauracích a jeho vztah a relevance ke svobodě (lidí a jejich voleb).

    Kouření je intruzivní zlozvyk, který poškozuje i okolí zlozvykáře. Toto vede nevyhnutelně k tomu, že něčí svobody jsou a budou limitovány - buď je nekuřákům limitován výběr ve stylu "buď budeš dýchat smrad, nebo si dáš pivo" nebo bude kuřákům limitován výběr ve stylu "buď nebudeš vydechovat smrad, nebo si dáš pivo". Tomu se nejde vyhnout. Z čistě morálního (a zdravotního) hlediska, je volba jednoznačná - kuřáci ať si smrdí doma, nekuřáci nejsou ti, kdo někomu omezují výběr tím, že přímo a s plnou kontrolou tohoto počínání ohrožují jeho zdraví.

    Odpůrci zákazu kalí vody debaty prázdným tlacháním o svobodě kuřáků škodit (či o svobodě majitelů restaurací jim toto dovolovat), a ignorují omezování svobody nekuřáků. Řvou jak protržení proti legislativní regulaci svobod kuřáků, ale ignorují konsekvenční, reálné omezování svobod nekuřáků kuřáckým škodlivým smradem. A to mě neskutečně sere - nějaké omezení něčích svobod tady bylo, je a bude ať se udělá nebo neudělá cokoliv jakkoliv. Debata není o tom, jestli něčí svobody budou omezovány, budou a jsou. Debata je, jestli budou legislativně omezeny svobody jedněch, nebo zda necháme nadále lidskou blbostí a bezohledností omezovat svobody druhých.

    Chce-li někdo argumentovat proti zákazu, nechť prezentuje argumenty a především data v čem a komu tento konkrétní zákaz škodí více než aktuální reálné škody způsobované pasivním kouřením. Řada argumentů o svobodě skončí u slovíčkařského masturbování, jež mnohdy skutečně smrdí primitivním libertarianismem v jeho nejnaivnější podobě, kdy je svoboda nakládat se svým majetkem jak se komu zlíbí glofifikována nade vše a šmahem aplikována i na věci obecného zájmu, kde je beztak už v řadě jiných ohledů omezována a její omezování je pro fungování společnosti prostě nutné - dopravní předpisy například říkají, kde a jak a v jakém stavu smím používat své auto, abych neohrozil ostatní. Stejná logika platí i pro vydechování karcinogenního smradu ve veřejných prostorách.

    Domnívat se, že tento problém poškozování zdraví lidem proti jejich vůli vyřeší "volný trh" je nesmysl jímž se nebudu vůbec zabývat, dokud mi nebudou prezentována nějaká solidní data ukazující, že něco takového je vůbec možné. Jestli taková data máte, sem s nimi, poučte mne. Jestli ne, tak proč takové stanovisko hájit/vyslovovat a prázndě spekulovat? Spekulace mne nezajímají.

    Kdyby ten zákaz skutečně ničil živnostníky a vedl restauratéry ke krachu, to by byl, alespoň částečně, validní bod proti němu. Nicméně tento zákaz, jak již jsem řekl, byl zaveden ve vícero zemích a je tam funkční už roky. A žádný restauratérský armageddon se nikde nekonal, žádný statisticky významný pokles tržeb nenastal. Výsledky studíí na toto téma jdou všemi možnými směry a výsledky metanalýz říkají jednoznačně - ekonomický argument proti zákazu kouření v pohostinských restauracích nemá žádné solidní zázemí. Například -click-. Znáte-li studii, jež jednoznačně potvrzuje negativní ekonomický dopad zákazu, opět říkám - sem s ní.

    Podle mě známých dat žádná reálná legislativní či ekonomická šikmá plocha neexistuje a argumenty jí obsahující jsou tímpádem pro mne automaticky neplatné a nebudu se jimi zabývat dokud mi nebudou prezentována solidní data vyvracející můj omyl.

    OdpovědětVymazat
  10. Edit 21:50 - opraven nefunkční link.

    OdpovědětVymazat
  11. Jak asi z mych predchozich postu tusite, ja jsem v otazce zakazu koureni v restauracich priznivcem neregulovaneho pristupu (ac sam nekurak). Z principu se domnivam (dokonce o tom jsem presvedcen), ze s tim, jak ve spolecnosti pribyva nekuraku, nastalou situaci by volny trh opravdu byl schopen vyresit. Nabidka nekurackych prostor by nasledovala poptavku po nich, stejne tak, jako se hostincti pokouseji cepovat pivo, o ktere je v danem miste nejvetsi zajem, nabizet jidlo, o ktere si hoste nejcasteji rikaji a podobne. Na principu uspokojopvani specificke poptavky napriklad vznikaji vegetarianske restaurace, kdyz bych mel dat jeste jeden priklad z pohostinstvi. "Customer is the king" plati dnes uz prakticky ve vsech nemonopolizovanych odvetvych, restaurace nevyjimaje. Nabidka na poptavku reaguje se spozdenim, nakonec by ale mohli byt happy vsichni - jak kuraci, kteri by meli sve, tak nekuraci. Zadna cisla podporujici tento muj kuracky argument k dispozici nemam, proto jej, podle Vasich slov, za validni povazovat nebudete. Vznik vegetarianskych restauraci v navaznosti na zmeny stravovacich navyku by uz mozna kvantifikovat sel.

    Specificky priklad koureni uz muzeme nechat, pokud by jste mel ale nekdy zajem obecne posilit svoji duveru ve fungovani trhu a firem (dle zminky o korporacich se domnivam, ze je velmi mala), mohu Vam skromne doporucit dle me nejlepsiho autora ekonomickych publikaci na tema strategie a management, kterym je Michael Porter. Ten shromazdil argumentu a dat ve prospech volneho trhu temer bych rekl nehorazne mnozstvi.

    Jinak diky za peknou diskuzi. Myslim, ze se muzeme domluvit na tom, ze se nedomluvime :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Souhlas s článkem. Toto taktéž tvrdím dlouho, také se potýkám s nepochopením. A ten stereotyp o lidech, kteří v té svobodě opravdu vidí všelék taky sedí.

    OdpovědětVymazat
  13. S tímto článkem i s článek Private property prakticky úplně souhlasím, ač jsem sám kuřák (aktuálně a bohužel). Kecy o zaměstnavateli a zaměstnanci coby rovnocenných stranách co se vyjednávací pozice týče jsou tak mimo realitu, že to může prohlašovat jen ideologicky totálně zblblý jedinec, který si tak navíc možná kompenzuje nepřiznaný pocit viny plynoucí například z faktu, že sám svou prací, třeba v nějaké úvěrově-lichvářské firmě, napomáhá ožebračování lidí...

    ---

    Jen dvě poznámky:

    1) Tabakismus, tedy především, ale nejen kouření tabáku, není zlozvyk, ale drogová závislost, a tak je třeba o něm uvažovat. Není to něco ekvivalentního okusování nehtů. Nikotin je 4x návykovější než heroin.

    2) Pokud jde o regulaci kouření v hospodách atd., mám poněkud pocit, že když se dotáhne do úplného extrému, nemusí to být úplně v pořádku. Aktuálně jde třeba o riziko zákazu vodních dýmek v čajovnách. Kouření vodní dýmky sice rozhodně není zdravotně nezávadnou činností, jak se kuřáci někdy domnívají, ale myslím, že okolí ani zaměstnanci touto formou kouření netrpí. Ale je to samozřejmě otázka objektivní analýzy rizik, nejsem v tomto nějak zapřisáhlý, pokud by se ukázalo, že pobyt na místě, kde se kouří vodní dýmka, více než zanedbatelně škodí zdraví, jsem ochoten svůj názor přehodnotit.
    Za zcela absurdní pokládám snahu zakazovat v nekuřáckých zařízeních nikotinové inhalátory, tedy tzv. elektronické cigarety.
    Osobně bych byl pro zákaz kouření, snad až na ty vodní dýmky, ve všech zařízeních restauračního typu, ale současně s umožněním vzniku soukromých klubů, jejichž členové by dohromady spravovali a vedli něco na způsob "kuřáckých salonů" jen pro členy. Především bych uvítal takový klub pro kuřáky dýmky. Myslím, že by to mohlo být stylové. ;-)

    OdpovědětVymazat
  14. Jsem si vědom, že tabakismus je drogová závislost. Nicméně tuto závislost lze saturovat i bez kouření (žvýkání, šňupání atp.) nebo v soukromí. Proto hovořím o kouření, zejména na veřejnosti, coby o zlozvyku.

    A taky proto, protože někteří obhájci smrdutého status quo popisují kouření coby "koníčka" (například v jednom nedávném reflexu, který se mi nedopatřením dostal do rukou, kde byl zákaz kouření v restauracích popisování coby totalitární útok na svobodu rétorikou tak vykolejenou, že mě udivuje, že to tiskařský lis snesl).

    OdpovědětVymazat
  15. Ano, v tomto smyslu máte pravdu. I závislý kuřák je schopen řešit svou závislost tak, aby neobtěžoval ostatní.

    OdpovědětVymazat
  16. Myslím, že děláte chybu v jedné věci. Nebere v úvahu míru škodlivosti kouřeníí. Není možné uvažovat "něco je rizikové, tudíž je to absolutně špatné". Příklad můžou být děti. Vždy je do určité míry rizikové je ztratit z dohledu. Ale ustanovit na základě toho pravidlo, že 24h denně musí být každy do 18 pod dohledem dospělé osoby by bylo dosti kontraproduktivní, a v konečném důsledku by neslo rizik více. V životě se stále setkáváme s množstvím rizik, které by šlo násilně eliminovat. Můžeme vykácet aleje u cesty, přikázat nosit na zadku odrazky, v práci byste mohli nosit povinně respirační roušky, aby jste neprskali viry do okolního prostředí. V takovém světě by ale vzrostlo riziko, že si hodíte mašli...

    Otázka prostě nestojí na rizikovosti kouření či svobodě podnikání, ale na tom, jestli je tak rizikové, že za to stojí výrazně zasáhnout do této svobody.

    OdpovědětVymazat
  17. Míru škodlivosti kouření v potaz beru v článku "Private property". S ohledem na to, že tento článek je pokračováním, neopakoval jsem znovu všechno, co už jsem napsal jinde.

    Kalíte vodu debaty melením nesmyslných absurdit (přečtěte si moje články "Bacha na šikmou plochu" a "Některé ryby já nerad", vysvětluji tam argumentační chyby, jichž se dopouštíte).

    Dále před postnutím komnetáře není od věci přečíst si komentáře odstatních. Není jich zase tak moc.

    V článku reaguji na jeden konkrétní způsob oponentury zákazu kouření v restauracích. Logicky tudít nemohu argumentačně pokrýt všechny možné způsoby.

    OdpovědětVymazat