sobota 22. června 2013

Náhoda je vůl

Někdy v  budoucnu se vrhnu nikoliv z okna, ale na vyhodnocení svého blobového experimentu. A když už si hraju na vědátora, udělám to pořádně. Tzn. ještě před tím, než se podívám na sebraná data a začnu s nimi dělat nějaká vyhodnocení, formuluji hypotézu, již chci testovat, a předpověď, jíž by měla data podle této hypotézy odpovídat. A pak se podíváme, zda data hypotézu falzifikují či nikoliv.

Nejprve hypotéza:
  • Lidé obecně, a to většinou bez ohledu na vzdělání a inteligenci, jsou tak maximálně ještě dobří v posuzování krátkých sledů náhod, ale nejsou schopni správně posuzovat náhodnosti rozsáhlé či dlouhodobé trendy.
 Zadání, jež jsem rozeslal pokusným morčatům:
  • Potřebuji od Vás řadu dlouhou tisíc čísel - náhodně na střídačku jedniček a nul. Napsaných z hlavy za sebou, nejlépe v jednom sloupci excelové tabulky, ale klidně i jednoduše řada čísel napsaná v notepadu, tak jak vás náhodně napadnou. Zdůrazňuji - tak, jak vás napadnou, když se pokusíte ta náhodná čísla vygenerovat z hlavy, žádné dlouhé dumání, prostě jen nadatlujte náhodnou řadu jedniček a nul. Bez použití pomůcek pro generování skutečně náhodných řad čísel.
 Předpověď, jak data budou přibližně vypadat. Pokud tak vypadat nebudou, bude hypotéza falzifikována a budu muset formulovat jinou, možná drasticky:
  • Takto získané řady čísel budou vykazovat významnou zátěž jedním směrem, k jedničkám či nulám.
  • Rozdělím-li řady na kratší, stejně dlouhé úseky, řekněme 5-10 čísel dlouhé, budou tyto úseky samy o sobě poměrně dobře odpovídat tomu, co by bylo k očekávání od skutečně náhodného systému. Jejich celková distribuce ale bude více uniformní, než by tomu bylo u skutečně náhodného systému.
  • Rozdělím-li tyto řady na delší stejně dlouhé úseky, nad 20 čísel, už ani tyto úseky samy o sobě nebudou odpovídat tomu, co by se dalo čekat od náhodného systému. a jejich distribuce se bude hodně lišit od té u skutečně náhodného systému.
  • Rozdělím-li tyto řady na úseky vždy jenom stejných čísel jdoucí za sebou, nebude délka a distribuce těchto úseků odpovídat tomu, co by se dalo čekat od náhodného systému.
Očekávám, že ať budou výsledky jakékoliv, umožní mi demonstrovat důvody, proč lidé tak často podléhají některým chybám v úvaze a některým logickým klamům.

Všem, kdo se přihlásili do experimentu a dodali data děkuji. Nešel jsem do toho s přehnanými představami, už dávno vím, že kritizovat - mnohdy bez dat - je připravený kdekdo, ale pomoci málokdo. O to více si toho cením.

úterý 18. června 2013

Hřebíky spraví všechno.

Tohle mě dnes v práci dostalo. Sice je tu poněkud nebezpečné podobné věci říkat, protože můj zaměstnavatel má v pravidlech chování noticku o respektování ostatních bez ohledu na (mimo jiné) náboženství. A věřící často nejsou schopni rozlišovat mezi osobním útokem na ně a kritikou/parodií idejí náboženství, jež zastávají. Nicméně přesto jeden můj kolega si troufl vyprávět vtip, jež mne tak rozesmál, že se o něj musím podělit.
Ve velké továrně na hřebíky drasticky klesnou tržby, podnik se stěží drží nad vodou a protlouká den za dnem. Vrchní ředitel svolá manažerský tým a zpucuje všem hlavy.

"Máme špatnou reklamu, nikdo o nás porádne neví! Potrebujeme nejaký trhák, neco, co nás dostane do obecného povědomí. Máte dva týdny na to, prijít s nápady!"

Po dvou týdnech na poradě prezentuje manažerský tým nápad na televizní reklamu. Je to krátký šot na nemž přitloukají Ježíše na kříž. Kamera se vzdaluje, čas rychle ubíhá.

Následuje slogan: "Naše hřebíky vydrží věčně!"

Po promítání je chvíle napjatého ticha, kterou prolomí nasraný ředitel.

"To si deláte snad srandu?! S tímhle přeci nemůžeme jít na veřejnost! Chci jiný, lepší, nápad. Máte na to dva týdny!"

Po dalších dvou týdnech je opet porada. Tentýž videoklip, totéž pozadí, jediný rozdíl je, že Ježíš po chvíli s kříže spadne.

Slogan:"To by se s našimi hřebíky nestalo!"
Ošklivý, netolerantní vtip, přímo nechutný. Nepochybuji, že by se z podobné reklamy plno černoprdelníků osypalo až na prdeli. Proto jsem se nasmál do sytosti. A když už jsem v tom, ještě jiný vtip od jiného kolegy.
Kdyby Ježíše místo ukřižování utopili, katolíci by si nad postel vešeli akvária a místo kostela by měli bazén.
A do třetice všeho dobrého od jiného, nyní už bývalého, kolegy.
Ateista umře a stojí před Svatým Petrem u nebeské brány a připadá si jako totální osel.

Svatý Petr mu samozřejmě řekne: "Nedá se nic dělat. Nevěřils v Boha, neakceptovals Ježíše Krista jako svého spasitele. Musíš do pekla!"

A bum, ateista stojí před Luciferem. Ten ho pěkně s úsměvem přivítá, potřese mu rukou, vezme ho kolem ramen a vede ho zkrze pekelnou bránu. A za bránou to vypadá divně. Krásná krajina, slunecné počasí a přímo rajská zahrada plná altánků a amfiteátrů a spokojených lidiček, stejná jako ta, kterou viděl ateista koutkem oka zkrze nebeskou bránu, jenom pestřejší. Všude jsou větší i menší hloučky zatracenců, ale místo mučení se oddávají všem možným zálibám, co koho baví - od prostého pokecu ci šachů pres chlast až pobezuzdý sex. Z nekolika míst je slyšet hudba a vidět světla težkých párty. Ateista nestíhá poulit oči a zírá, co se všechno děje, zatímco Lucifer popisuje všechny atrakce.

Až ateistovy oči padnou na malou chatičku s jedním okénkem, z něhož se line načervenalé světlo. Zatímco jedním uchem poslouchá Luciferovo nadšené vyzdvihování předností pekla nad rájem, nahlédne do okénka a zděšene uskočí. V chatičce, vevnitř vetší než zvenku, je hořící jezero, v němž jsou po krk ponoření lidé. Do nich biči bijí a vidlemi bodají démoni. Řev agónie je nesnesitelný.

"Co to je?" ptá se vyděšený ateista Lucifera.

"Toho si nevšímej, to je jenom pro křesťany, objednali si to tak."
Kdybych nedal nenápadně všem najevo, že jsem ateista a mám z náboženství akorát srandu, nikdy bych se tyto perly humoru nedozvěděl.

"Hele, hnúj, ááá!"

sobota 15. června 2013

Pane prezidente, pod obojí to nejde.

Můžeme být hrdí. Po prezidentovi, který byl univerzální odborník na všechno - podle jeho posledních výstupů i na to, jak má postupovat policie - máme za prezidenta nefalšovaného komika. A tak se šarmem sobě vlastním na obvinění z ožralosti při oficiální funkci reaguje supervtipným bonmotem na téma "Hitler byl abstinent a prohrál válku, Churchill pil a vyhrál".

No, upřímně řečeno to považuji spíše za blbmot než za bonmot, nicméně je pravda, že to má určitý potenciál ke vtipnosti. A ten potenciál vyplývá z toho, že bylo-li by to použito coby seriózní argument na hájení pití alkoholu, byl by to logický klam. Konkrétně non-sequitur, který je současně logickým klamem a současně nástrojem humoru. Zkusme tedy jen tak pro srandu králíkům se podívat, jak si to argumentačně stojí, je-li to myšleno vážně, a proč se tedy jedná o non-sequitur.

Za prvé se jedná o chybnou úvahu cum hoc ergo propter hoc, kdy událostem souvisejícím v čase a/nebo prostoru (Churchill - ochlasta a Churchill - vítěz války), je přisuzována i příčinná provázanost (Churchill ochlasta a proto vítěz války, popřípadě Churchill vítěz války a proto ochlastismus je dobrá vlastnost). Tento způsob uvažování je lidem vrozen, jedná se o heuristickou zkratku urychlující učení zkušeností a metodou pokus/omyl. Díky tomu, že události, jež jsou skutečně způsobovány jedna druhou se pak nevyhnutelně i vyskytují pospolu, je tato heuristická zkratka dostačující na to, aby byla favorizována evolucí a tak natvrdo zakódovaná v mozku - a to zřejmě už hodně dlouho, neboť toto lze vysledovat i u holubů, s nimiž máme posledního společného evolučního předka až někde v prvohorním karbonu. Proto je to intuitivní způsob uvažování, vlastní každému z nás, a je potřeba trochu mentálního úsilí se jej vyvarovat, protože může vést k zásadním omylům a dokonce i pověrám a bludům.

To ovšem není jediný problém, jedná se i o jiný logický klam, totiž o přebírání třešní. Alkohol je tvrdá droga a z "běžně" užívaných drog patrně zdaleka nejhorší co se týče následků pro uživatele i pro společnost. Nadužívání alkoholu namnoze končí předčasnou - a nehezkou - smrtí. Proto najít člověka, který se mu hojně oddával a navzdory tomu dosáhl nějakého markantního úspěchu vyžaduje značné přebírání. Nicméně samozřejmě je to možné, stejně jako pro téměř jakoukoliv jinou věc. Churchill byl výjimka, nikoliv pravidlo.

Pokud máte pocit, že by se už dalo s rozborem skončit, máte pocit špatně. Argument má totiž ještě třetí rovinu, a tou je reductio ad Hitlerum. V tomto případě jsou dávány do kontrastu dvě vlastnosti, kde ta pro prezidenta nežádoucí je dávána do spojitosti s Hitlerem. Hitler je v moderní společnosti považován za vtělení zla a asociování nějaké vlastnosti s ním má tudíž nevyhnutelně negativní emotivní kontext, byť je racionálně zcela nepodložený. Je to manipulační technika používaná k umlčení protivníků - nikdo nechce být v jednom pytli s Hitlerem - která je značně problematická. Reductio ad Hitlerum je totiž používáno k manipulaci tak často, že znesnadňuje, až znemožňuje, skutečně relevantní srovnání s Hitlerem (popřípadě nacisty) i v případech, kdy je naprosto relevantní.

A právě to je důvod, proč tento výrok považuji za krajně nevkusný blbmot. Extrémní absurdita výroku je nezbytná pro funkčnost non-sequitur vtipu, ale vhodit do ingrediencí Hitlera značí totální absenci fantazie. Je to laciný vtípek, který by hlava státu používat neměla.

Nicméně ať nad tím uvažuji, jak nad tím uvažuji, mám z našeho pana prezidenta divný pocit. Připadá mi, že se to v tomto konkrétním případě snaží mít pod obojí, tzn. snaží se mít současně vtip, a současně alkohol skutečně hájit. Buď si dělá legraci, nebo hájí legitimnost pití alkoholu ve své funkci, musí si vybrat - buď řekl nevkusný vtip, nebo opravdu, opravdu pitomý argument. Obojí nejde.