pátek 31. ledna 2014

Páteční pidivěc: prima knírek

Tohle je určitě jednoduché, ani řešení nebudu schovávat pod záložku. Je to druhý obrázek vosy, tentokráte detail kníru nad mandibulou.

Můžu alespoň říct, že mi vousy rostou mizerně, ale knírek mám lepší!

pátek 24. ledna 2014

Devatero řemesel: řemeslo páté, řezbář.

Když mi bylo deset let, dostal jsem od otce malý otevírací kapesní nůž, skutečný a ostrý.  Současně jsem dostal lekci broušení a bezpečného zacházení s ním. A byl jsem poslán na měsíční prázdninový pobyt v ozdravovně v naději, že to pomůže s rekurentními angínami. No, nepomohlo to. Logicky posílat venkovské dítě na venkov za účelem ozdravení neoslovuje příčinu problému.

Moc z pobytu v ozdravovně si nepamatuji. Pamatuji si ale, že tam měli ve skříni prázdninové výrobky dětí. Jeden z těchto výrobků byl katamaran vyrobený z borové kůry, který se mi nesmírně líbil. Tak jsem zkusil, jestli něco takového dokážu vyrobit také. Výsledek už sežral zub času a ani nevím, jak vypadal. Takřka určitě ne tak, jako onen výstavní kousek, byl to nejspíš jenom kus kůry zašpičatělý na obou koncích, s větvičkou zapíchnutou uprostřed jako stěžeň. S postupem času jsem ale vypiloval dovednost řezbování lodiček z kůry až do dokonalosti. Takže když jsem byl ke konci VŠ vedoucím na dětském táboře, krátil jsem si touto činností hodně času, již za použití vlastnoručně vyrobeného nože. Mistrovským kouskem byla malá plachetnička o málo větší než palec. se stěnami stěží milimetr silnými.

Všechny tyto lodičky jsem na konci tábora rozdal dětem a vedoucím. Jedna z nich - třístěžňový model fregaty s plným plachtovím vyrobený pouze z věcí nalezených v lese - byla dokonce nějakým dítětem ukradena, což mi polichotilo a nakrklo mne zároveň. Ovšem protože tohle všechno se stalo ještě před érou digitálních fotoaparátů do kapsy, nemám žádné obrázky dokazující tato tvrzení. Naštěstí jeden model lodičky z kůry jsem daroval i svému synovci, takže mohu přiložit jeho obrázek - je to model brigantýny, rovněž s plným plachtovím. V trupu je dokonce zadlabáno olověné závaží, tak aby model stabilně plaval. Pro účely článku jsem musel model opravit, protože čeloun byl zlomen při stěhování. Na fotu je vidět, že je evidentně ještě nezažloutlý věkem, a je i z jiného dřeva. Původním materiálem byly borové větvičky, náhradní čeloun jsem ale udělal z bambusu, který by měl být pevnější.

Neskončil jsem ovšem u výroby lodiček. Tentýž rok jsem na návštěvě u starší sestry začal pižlat jedno polínko na zátop. Vznikl z toho malý ptáček, kterého jsem poté omaloval vodovkami jako sokola. No, není to žádný supr výtvor. Nicméně byl to začátek. Co se tohohle týče, za téměř mistrovský kousek by se dala považovat rukojeť nože, který jsem dal otci k padesátinám o ca. deset let později. Během gymnázia a VŠ jsem vytvořil pár dalších řezeb - hrocha, sovu, sýkorku, klauna hrajícího na housle, pár prstýnků, jednu intarzovanou sponu do vlasů ve tvaru motýla a pár dalších obyčejných spon do vlasů. A nějaké další chytače prachu. Téměř všechno jsem rozdal. Něco kamarádkám, něco příbuzným, něco dívkám, jež jsem miloval. Něco málo jsem si i nechal, ale ne moc, a ne to nejlepší.

Fota jsem mohl dodatečně udělat samozřejmě jenom k tomu, co jsem si nechal popřípadě dal příbuzným. Mušle vyřezaná z březového dřeva, v níž je ukrytá paličkovaná květina skončila u tety, společně s trojicí květin z různých odřezků. Abstraktní svícen z kůry a třísek akátu pokáceného nedaleko kolejí poblíž koleje (ehm...) skončil u mých rodičů, společně s růží vyrobenou z borové kůry (váza a květ) a jádrového dřeva švestky (stonek a listy). Nu a svícen ve tvaru pařezu obrostlého břečťanem a s ptačím hnízdem na vrcholku vyřezaný z lipového dřeva leží prozatím v krabici.

Jednou jsem po sledování TV pořadu o loutkáři zkusil vyrobit i loutku čerta. Docela se mi povedla, ale bohužel byla posledních pár let uklizená rovněž v krabici a dala se do ní plíseň. Čert je tak chlupatější, než byl původní umělecký záměr, takže než ho budu moci někde vystavit, budu ho muset nejprve zrenovovat.

Doufám, že se k tomuto řemeslu zase někdy dostanu, nesmírně mne to těšilo. Minulý týden jsem do své nově postavené kůlny začal věšet nářadí na zeď, takže snad se drobounkými krůčky opět blížím stavu, kdy o těhle věcech nebudu jenom snít. A pak třeba budou další obrázky pro blog.

<Pidivěc dneska nebude>

pátek 17. ledna 2014

Páteční pidivěc: nepočítaně...

Tahle pidivěc je složená z velkého množství pidivěcí, naskládaných jedna vedle druhé. Ani jsem se je nepokoušel spočítat. Psal o nich už Ondřej Sekora, a napsal tenkrát číslo, kterému jsem jako dítě věříl, ale jako dospělý jsem si jeho přesnost nikdy neověřil. Ani nyní s google k dispozici nejsem schopen to zjistit. Takže se smiřme s tím, že jich je nepočítaně, neboli "hafo". Patrně už tušíte, oč se jedná, a  patrně máte alespoň přibližně pravdu.



neděle 12. ledna 2014

Siamský ořech

Tak jsem tak o vánocích louskal pekanové ořechy - plody rostliny ořechovec pekanový (Carya illionensis). A odolal jsem pokušení nějaké zkusit zasadit, jestli by mi z nich něco vyrostlo. Strom to je obrovský, s tlustými výhonky a velkými listy, na pěstování coby bonsaj se tedy naprosto nehodí. A v místě, kde žiji, je na něj příliš chladno, takže i kdyby přežil, patrně by nestihl odplodit a každý rok by výrazně promrzl. A ještě ke všemu je cizosprašný, takže bych potřeboval minimálně dva, aby z nich mohl být nějaký užitek. Už pěstování obyčejného ořešáku královského (Juglans regia) je trochu problematické a i když míváme pravidelně větší úrodu, než normálně zvládneme spotřebovat, strom trpí občas pozdními mrazy a tuhými zimami.

Nicméně jak jsem tak louskal pekanové ořechy, narazil jsem na jeden, který byl naprosto výjimečný. Jak můžete vidět na obrázku v pravo, pekanové ořechy, stejně jako vlašské, lískové, mandle a vůbec prakticky všechna semena dvouděložných rostlin, mají dvě jasně definované, většinou symetrické, poloviny (dělohy). Proto se taky těm rostlinám říká dvouděložné a dlouho se považovalo za to, že se jedná o jednu taxonomickou jednotku. U rostlin jednoděložných jedna z těchto dvou děloh zakrněla a přestala plnit svou funkci vyživování semene v průběhu klíčení. Proto se považovaly rostliny jednoděložné za druhou taxonomickou jednotku (podle moderní kladistiky jsou ovšem rostliny jednoděložné podmnožinou rostlin krytosemenných a rostliny dvouděložné jsou de-facto více ekvivalentních podmnožin pod jedním souhrnným názvem -tzv. parafyletická skupina- ovšem to není důvod pro tenhle článek).

Už se mi stalo, když jsem pitval semínka citrusů, že měla více děloh, nebo dělohy byly výrazně asymetrické. Trochu mne to tenkrát překvapilo, ale nevěnoval jsem tomu žádnou zvláštní pozornost. Koneckonců mi bylo nějakých dvanáct let. Nicméně co mou pozornost zaujalo letošní vánoce, byl jeden pekanový ořech, který měl tři dělohy - viz foto vlevo. I když mi to nezbránilo ořech sníst, přeci jen je to velmi vzácný úkaz - snědl jsem těch ořechů letos několik desítek, vlašských ořechů jsem už za svůj život vylouskal a viděl vylouskat stovky, nejspíš i tisíce, ale tohle je jeden jediný, který měl jednu dělohu navíc. Pochybuji, že by se jednalo o dědičnou vlastnost, nehledě na to, že ořech byl po vylousknutí poškozený (takže jsem ho snědl bez výčitek svědomí), nicméně je to taková drobná zajímavost hodná zdokumentování.

pátek 10. ledna 2014

Páteční pidivěc: zelené řeky života

Mám rád zelenou. Mám zelený dům a zelenou kůlnu, jezdím do práce v zeleném autě a můj pokoj je plný živé zeleně. Nemůžu se dočkat, až bude živá zeleň zase i na zahradě, místo té mazlavé šedohnědi, co tam je teď. Tak jsem se rozhodl dnes použít zelenou pidivěc. Myslím, že není tak obtížné přibližně uhodnout, o co se jedná, ale moc by mne překvapilo, kdyby to někdo uhodl přesně. Protože uhodnout to přesně je krajně nepravděpodobné. Ale nechtějte po mě, abych vám tu pravděpodobnost spočítal. Prostě autoritativně prohlašuji, že je nepochybně výrazně pod intervalem věrohodnosti 95% a basta.

sobota 4. ledna 2014

(Po)Páteční pidivěc: bělostně bílá

Nevykašlal jsem se na to, ani minulý, ani tenhle týden. Ale s těmi státními svátky minulý týden (které neslavím) jsem si vzal dovolenou na zbytek týdne, a tenhle týden jsem byl ve čtvrtek a v pátek v práci. Přičemž jsem z toho poněkud ztratil přehled, který den týdne vlastně je, a uvědomil jsem si to vždy až se zpožděním. Tak posílám dnes dvě fota spojená do jednoho. Jsou to dvě identické a přitom jiné věci a moc by mě překvapilo, kdyby naprostá většina lidí nepoznala, o co jde.