neděle 12. ledna 2014

Siamský ořech

Tak jsem tak o vánocích louskal pekanové ořechy - plody rostliny ořechovec pekanový (Carya illionensis). A odolal jsem pokušení nějaké zkusit zasadit, jestli by mi z nich něco vyrostlo. Strom to je obrovský, s tlustými výhonky a velkými listy, na pěstování coby bonsaj se tedy naprosto nehodí. A v místě, kde žiji, je na něj příliš chladno, takže i kdyby přežil, patrně by nestihl odplodit a každý rok by výrazně promrzl. A ještě ke všemu je cizosprašný, takže bych potřeboval minimálně dva, aby z nich mohl být nějaký užitek. Už pěstování obyčejného ořešáku královského (Juglans regia) je trochu problematické a i když míváme pravidelně větší úrodu, než normálně zvládneme spotřebovat, strom trpí občas pozdními mrazy a tuhými zimami.

Nicméně jak jsem tak louskal pekanové ořechy, narazil jsem na jeden, který byl naprosto výjimečný. Jak můžete vidět na obrázku v pravo, pekanové ořechy, stejně jako vlašské, lískové, mandle a vůbec prakticky všechna semena dvouděložných rostlin, mají dvě jasně definované, většinou symetrické, poloviny (dělohy). Proto se taky těm rostlinám říká dvouděložné a dlouho se považovalo za to, že se jedná o jednu taxonomickou jednotku. U rostlin jednoděložných jedna z těchto dvou děloh zakrněla a přestala plnit svou funkci vyživování semene v průběhu klíčení. Proto se považovaly rostliny jednoděložné za druhou taxonomickou jednotku (podle moderní kladistiky jsou ovšem rostliny jednoděložné podmnožinou rostlin krytosemenných a rostliny dvouděložné jsou de-facto více ekvivalentních podmnožin pod jedním souhrnným názvem -tzv. parafyletická skupina- ovšem to není důvod pro tenhle článek).

Už se mi stalo, když jsem pitval semínka citrusů, že měla více děloh, nebo dělohy byly výrazně asymetrické. Trochu mne to tenkrát překvapilo, ale nevěnoval jsem tomu žádnou zvláštní pozornost. Koneckonců mi bylo nějakých dvanáct let. Nicméně co mou pozornost zaujalo letošní vánoce, byl jeden pekanový ořech, který měl tři dělohy - viz foto vlevo. I když mi to nezbránilo ořech sníst, přeci jen je to velmi vzácný úkaz - snědl jsem těch ořechů letos několik desítek, vlašských ořechů jsem už za svůj život vylouskal a viděl vylouskat stovky, nejspíš i tisíce, ale tohle je jeden jediný, který měl jednu dělohu navíc. Pochybuji, že by se jednalo o dědičnou vlastnost, nehledě na to, že ořech byl po vylousknutí poškozený (takže jsem ho snědl bez výčitek svědomí), nicméně je to taková drobná zajímavost hodná zdokumentování.

Žádné komentáře:

Okomentovat