neděle 27. září 2015

Já nic já muzikant

Kdo z mých čtenářů ještě neví o emisním skandálu u VW a rezignaci Martina Winterkorna, ví o nich teď.

Rád bych k tomu napsal jenom pár stručných poznámek, ale nejprve disclaimer:
Již osm let pracuji v automobilovém průmyslu pro velkou nadnárodní korporaci. Konkrétně jsem v laboratoři na testování některých komponent interiéru automobilu. Pročetl jsem normy velké řady světových značek a rukama mi prošly jejich díly. Rovněž jsem byl přímým účastníkem debat s pár vysokými pohlaváry některých korporací. Tento článek představuje můj vlastní názor a nereflektuje názory mého zaměstnavatele. Z evidentních důvodů nebudu pro některé body příliš konkrétní a nebudu uvádět jména.

Zbytek článku je pod čarou.


Nevěřím ani na minutu, že Martin Winterkorn si není vědom žádného pochybení na své straně, a už vůbec nevěřím tomu (a nejsem sám), že se jedná o důsledek práce malé skupiny vývojářů, kteří tak činili na vlastní pěst.

Je možné, že regulace emisí jsou "moc" přísné a prostě neumožňují vyrábět dieselové motory tak, aby zůstaly konkurence schopné. Protiemisní systémy mají spotřební materiál, vyžadují extra  údržbu a zvyšují i pořizovací cenu aut. To je ovšem účel regulací - upravit tržní situaci na trhu tak, aby se kompenzovala krátkozrakost lidí a bylo možné dosáhnout dlouhodobého cíle či cíle přesahujícího individuální rozhled běžných lidí.

Pro ilustraci co myslím - v posledních dnech jsem četl na internetu nejméně dva články (teď se mi je nechce ale hledat), v nichž se autor pozastavoval nad tím, že VW je postihováno příliš. Skandál s vadným spínačem u General Motors zabil 174 lidí, skandál s nečekanou akcelerací u Toyoty zabil 5 lidí a obě korporace dostaly pokuty 900 milionů a 1,2 miliardy $. A VW hrozí pokuta 18 miliard za "pouhé" šizení při emisních testech. A to je ta špatná individuální perspektiva, kterou mám na mysli, protože emise oxidů dusíku z oněch (nejméně) jedenácti milionů aut od VW zabily nepochybně tisíce lidí - pouze tak neučinily přímo, ale nepřímo, přes prostředníky jménem smog, počasí, chřipka, astma, zápal plic, věk atp. A tyto smrti nelze přiřadit oxidům dusíku konkrétně a individuálně ale pouze korelačně, statistickou analýzou - lze říct "tolik a tolik lidí zemřelo v důsledku špatné kvality vzduchu" ale většinou nelze říct "Pepa Rákos zemřel v důsledku špatné kvality vzduchu". Proto lidé tyto smrti často nevidí či podceňují jejich existenci a vliv příslušných věcí na ně samotné.

Nejsou-li diesely schopné nezasírat vzduch a nezabíjet tak lidi (dlouhodobý cíl, bohužel mimo rozhled většiny lidí), ale jejich ceny apelují na lidské peněženky (čili lidskou krátkozrakost), tak je třeba upravit situaci na trhu legislativně tak, aby technologie, jež ten vzduch nezasírají, byly konkurence schopné s dieselem.
 
Ovšem manažerstvo tohle nechce slyšet - manažerstvo většinou má vlastní představu o tom, jak by se měla chovat realita.

Například handlování v automobilovém průmyslu už dávno neprobíhá smysluplným stylem - vezmu si nabídky od více subdodavatelů a zakázku na díly dám tomu, kdo nabídne nejlepší poměr cena/kvalita/výkon. Bohužel v posledních letech tento způsob ustoupil jinému stylu - řeknu dodavatelům, za jakou maximální cenu mi díly mají vyrobit, požadavky na kvalitu nastavím v poměru k ceně nesmyslně vysoko a ještě budu požadovat smluvně garantované snižování ceny s postupem času bez ohledu na fluktuace ceny materiálu (ropy) či inflaci. Jinými slovy, velké korporace zneužívají své moci nad svými většinou menšími subdodavateli k omezování volnosti trhu ještě více ve svůj prospěch.


Není proto vůbec s podivem, že se pokoušejí ochcávat  i zákonné regulace. Jejich (manažerů) pocit privilegovanosti nezná hranic, protože se domnívají, že jejich milionové/miliardové příjmy automaticky znamenají, že ví všechno lépe než lidé s příjmy menšími, zejména jsou-li jejich podřízení.

Zažil jsem osobně situaci, kdy jsem šel za svým ne až tak vysokým nadřízeným s výtiskem z trestního zákoníku v ruce s tím, že požadovanou práci neudělám tak, jak chce, dokud mi nedá písemný příkaz. Protože to, co chce, je nelegální. Navzdory ujišťování, že v případě průseru stojí za mnou atd. atp. jsem zůstal neoblomný, a písemný příkaz mi byl nakonec slíben. Ale nikdy nebyl napsán - a práce nebyla udělána.

Ovšem ne každý si může dovolit být tak drzý ke svým nařízeným, jako já. Nemám partnerku, nemám děti, nikdo na mně není finančně závislý a je mi víceméně fuk, jestli budu zítra žít nebo ne. Ale nejsem sebevrah a vím, že i já mám limit, a že správně aplikovaný tlak shora by mohl za určitých okolností zlomit i mne k udělání něčeho, co se mi morálně příčí. Vývojáři pochybili v tom, že se nechali od svých nadřízených zešikanovat a vydírat k tomu, aby vyrobili a uvedli do provozu nelegální zařízení. Ovšem manažeři mají vždy více moci k tomu zlomit své podřízené, než je tomu naopak, takže je to pochybení pochopitelné.

Winterkorn byl nechvalně znám v automobilovém průmyslu svým mikromanagementem a svou tendencí snažit se mít všechno pod kontrolou. Údajně všechna technická/designová rozhodnutí musela přes jeho stůl, a musel všechna schválit osobně. A občas změnil názor na poslední chvíli. Nevěřím, že manažer proslulý takovýmto stylem vedení nevěděl, že jeho tým, pod jeho vedením, dělá něco nelegálního za účelem zvýšení zisku.

Často slýchám, že enormní příjmy lidí v jeho pozici jsou oprávněné, protože "nesou odpovědnost". Nevěřím tomu, protože ze zkušenosti vidím, jak podobné průsery vždy potrefí disproporcionálně jejich podřízené. Ono totiž když Winterkorn rezignuje na funkci či je odvolán, není to pro něj ani omylem taková rána, jako když padáka dostane nějaký chudák inženýr s příjmy mnohonásobně nižšími.

Proto jsem zvědav, nakolik ta odpovědnost tentokráte skutečně potrefí ty správné lidi - to jest, kolik lidí z managementu VW bude nuceno ne rezignovat, ale platit pokuty ze své kapsy, popřípadě si odsedět pořádný flastr v lochu. Nejsem v tomto ohledu moc optimistický, ale to je jediný způsob, jak demonstrovat, že skutečně nesou zodpovědnost.

Žádné komentáře:

Okomentovat