čtvrtek 25. února 2016

V malém těle velký duch.

Dnes nás po patnácti letech opustil náš pejsek. Už pátý v řadě. Ještě v sobotu skákal přes překážky, ale od neděle jenom ležel a měl stále častější záchvaty. Včera už bylo jasné, že se nejedná o žádnou přechodnou chřipku nebo otravu žrádlem - takových uř překonal několik - a nakonec dnes umřel chvíli před tím, než se na něj měla přijet podívat veterinářka. Dnes mne při příchodu z práce vítali jenom smutní rodiče a prázdný pelíšek.

Měl tuctové jméno Ferda a byl to blíže neurčený kříženec různých pinčů, což mu dodalo vzhled modelu dobrmana v měřítku 1:10. Rodiče ho dostali od bratrance. Původně psa už nechtěli, ale nechali se ukecat tím, že tenhle pes zůstane malinký a že by s ohledem na vlastnosti svých rodičů měl být nenáročný na výcvik.

Byl jsem v té době dosti velký psí snob a proponent logického klamu "žádný pravý pes", takže jsem na něj shlížel spatra. Což ostatně nebylo nic těžkého ani když seděl ve své oblíbené pozorovatelně na parapetu.

Ale brzy jsem zjistil, že i když je nejmenší na centimetry (i naše kočka byla větší), ze všech našich psů byl jednoznačně největší osobnost a nejvíce mi přirostl k srdci. I když nebyl vychován úplně ideálně, protože rodiče ho trochu rozmazlili, vyvrátil mi všechny mýty o malých psech. Nebyl o nic uštěkanější než jeho velcí předchůdci, ani o nic vzteklejší, a už vůbec ne hloupější ani otravnější. A i když nebyl žádný bojovník, hlídač byl výborný. Sice měl tendenci se s každým spíše kamarádit, ale nikdo se k nám nemohl připlížit nepozorován aniž by Ferda zburcoval celé okolí.

Bude mi chybět jeho kreativní hluchota, když se mu z vysluněné zahrady nechtělo domů, i jeho nadšené vítání, když jsme s otcem jeli na pidinákup a on nás neviděl celých dvacet minut. Jeho večerní zápasy na život a na smrt s granulemi se nikdy neokoukaly a úsměvné bylo i jeho trpělivé a tiché hypnotizování podlahy když jsem si připravoval večeři - zejména když byly těstoviny, které měl rád nade vše. Když budu na zahradě řezat dříví nevleze už mi zvědavostí pod pilu kde na něj budou padat piliny, ani nepřijde důkladně zkontrolovat každou činnost, kterou provádím. A až otec půjde sázet brambory, nebude za ním trpělivě chodit v metrové vzdálenosti a koukat, jako kdyby dozíral na kvalitu.

Naše domácnost teď bude mnohem tišší. A smutnější.

Žádné komentáře:

Okomentovat