pondělí 17. dubna 2017

Švih sem, švih tam...

Takže velikonoční pomlázka se zvrhla ve rvačku na nože. Inu, stupidní tradice musí někdy a někde nevyhnutelně vést ke stupidnímu výsledku.

Velikonoce jsou mi zcela cizí svátek. Kromě toho, že se jedná o další z pohanských svátků které si křesťané přisvojili, aby svou pohádku pohanům lépe prodali, má ten svátek u nás ještě jako pomyslnou ureální polevu na onom exkrementálním koláči pitomostí onu unikátní tradici mlácení ženských klackem.

Samozřejmě znám všechny výmluvy o údajném symbolismu onoho bití atd. atd. Všechno jsou to výmluvy.

Je to sexistická, násilnická tradice která degraduje ženy a z mužů dělá blbce. To, že tuto tradici u nás stále ještě mnoho lidí zastává a provozuje na tomto faktu nic nemění. Tlouct někoho klackem je špatné. Doopravdy i symbolicky.

Co se této záležitosti týče, výše uvedeou úvahu jsem učinil v předškolním věku, když jsem nechtěl bít maminku pomlázkou, a to ani symbolicky. Od té doby jsem už přes třicet let pomlázku do ruky nevzal a nevezmu. Jediné, co mne kdy na velikonoční tradici kdy bavilo, a co bych rád viděl pokračovat, je malování vajíček a kraslic. Ale tlouct ženské klackem? Děkuji, nechci. Nevidím pointu.