pondělí 10. března 2014

Svoboda smradu

Když jsem minule psal o zákazu kouření v restauracích, pokusil jsem se vysvětlit rozdíl mezi svobodou legislativní a svobodou reálnou. Svoboda není jenom to, co nám vláda dovolí či nedovolí dělat. Svoboda je to, co v rámci socioekonomického kontextu dané společnosti jedinci reálně dělat mohou. A v tomto ohledu je nevyhnutelně vždy určitým způsobem omezená. Například v hypotetické zemi absolutně bez zákazů a bez regulací legálnosti držení atomových zbraní stejně naprostá většina lidí nebude mít tuto svobodu v reálu, v důsledku obrovských pořizovacích nákladů těchto zbraní. Takže i kdyby tato svoboda byla pro všechny "na papíře" v reálu by byla pouze pro ultrabohaté oligarchy.

Reálné omezení svobody je v případě zákazu/nezákazu kouření v restauracích jenom jedno: určité procento lidí bude postaveno před volbu - buď vstoupit do restaurace a snášet určité nepohodlí, nebo nevstoupit do restaurace. Není podstatné, je-li tato volba na lidi uvalena legislativně nebo jinak. Zdánlivou kontroverzi ohledně zákazu kouření v restauracích a z něj plynoucí redukce svobody je možné tedy vyjádřit jedním číslem.

Procento lidí, kteří budou stát před touto volbou, lze vypočítat podle následujícího jednoduchého vztahu (aspoň doufám, vymyslel jsem to v autě cestou z práce a chybu jsem ještě nenašel):
z=x*(1-y)+y*(1-x)

Kde x je procento kuřáků v populaci, y je procento kuřáckých restaurací a z oni omezení na svobodě.

Vzniklé závislosti je možné vyjádřit tabulkou:
V tabulce jsem označil sloupec, který je relevantní pro aktuální stav v ČR, kde je přibližně 30% kuřáků. Jak vidíte, procento lidí s reálným omezením svobody za tohoto stavu lineárně roste od 30% při totálním zákazu (omezováni jsou pouze kuřáci), až po 70%,  (omezováni jsou jenom nekuřáci).

Za tohoto stavu věcí skutečně nelze argumentovat tím, že zákaz kouření v restauracích zredukuje svobodu občanů ČR. Zredukuje co je dovoleno na papíře, to ano.  Ale nezredukuje to reálné volby lidí v kontextu společnosti - naopak, ty to rozšíří.

A to je jenom chladná řeč čísel, přičemž tato kalkulace počítá s tím, že ono jedno omezení svobody je symetrické, tzn je stejné z pohledu kuřáka před nekuřáckou restaurací a vice versa. Což není pravda. Zatímco kouření kuřáků škodí nekuřákům v restauracích, nekouření nekuřáků neškodí nikomu.

Tento vliv už bohužel nijak jednoduše kvantifikovat nelze. Lze sice zjistit, že kouření lidem zkracuje život o ca 15%, ale nenapadá mne, žádný způsob, jak to zohlednit v tomto výpočtu vezmu-li v potaz to, že uznávám právo jedince si škodit, když se domnívá, že mu to za to stojí

Ne, že by to podle mého bylo potřeba pro pochopení. Doufám.

A doufám i že se naši politici konečně rozhoupou k něčemu užitečnému a onen zákon prosadí.

10 komentářů:

  1. Je to ako vždy komplikovanejšie. Ak chceme zistiť počet ľudí, ktorých zákaz obmedzuje, zaujíma nás percento fajčiarov medzi návštevníkmi reštaurácii a nie v populácii. Predpokladám že to prvé bude vyššie keďže fajčenie je sociálna droga. Na druhej strane fajčenie v reštauráciach môže odradiť nefajčiarov od návštevy a tým ovplyvniť podiel nefajčiarov na návštevách.

    Myslím, že legislatívny zákaz alebo nezákaz nemá nejaký reálny dopad na rozhodovanie ľudí ani ich nejak neobmedzuje. Väčšina reštaurácii má fajčiarske a nefajčiarske oddelenie popr. existujú vyslovene nefajčiarske reštaurácie ktoré môže nefajčiari ktorým na zdraví záleží uprednostniť. Naopak, zákaz nefajčiarov nijak zásadne neobmedzí. Žil som v Bavorsku keď tam zaviedli zákaz fajčenia v krčmách a baroch. Zo začiatku z toho bolo veľké pobúrenie. Ale po zopár pokutách sa ľudia prispôsobili a zvykli si. Tí čo si chcú zapáliť si skočia pred dvere krčmy. Tam sa človek stretne s hlúčikom ďalších fajčiarov, spozná nových ľudí, pokecá, pomení tabak. V zime je trochu kosa a hlúčik ľudí menší ale na tú jednu cigu sa to dá vydržať.

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovídá
    počet kuřáků v populaci počtu lidí, kteří v konkrétní čas uvažují o
    tom, že budou v restauraci? Na řadě míst podle mě dojdeme při počítání
    lidí s reálnou touhou jít do hospody ke zcela odlišným číslům, v globálu
    budou dle mého odhadu kuřáci daleko častěji navštěvníci barů, hospod a
    restaurací než nekuřáci. Ne z důvodu, že by tam odtud nekuřáky nějak
    vytěsnili, ale spíše z důvodu, že kouření a hospodský způsob života k
    sobě mají blízko.

    Vadí
    všem nekuřákům kuřácké restaurace a všem kuřákům restaurace nekuřácké?
    Osobně jsem nekuřák, ale před popisovanou volbou často nestojím, protože
    mi vadí jen restaurace zakouřené tak, že tam není vidět, popř. mi vadí
    kuřácké restaurace v situaci, kdy mám na sobě oblečení, které nechci mít
    načichlé kouřem. To samé ovšem platí o pachu z kuchyně, který je mnohdy
    horší než kouř z cigaret a nikdo jej veřejně neřeší. Stejně jako mi často nevadí cigaretový kouř, tak ne každý kuřák musí pociťovat
    nepohodlí, když si v hospodě nezapálí. Typicky návštěvníci restaurací,
    kteří tam chodí na oběd na nějaké meníčko, nemusí mít sebemenší potřebu,
    ač normálně kouří, si k jídlu zapálit a tak je otázka, zda je hospoda
    kuřácká či nekuřácká, nějak nevzrušuje.

    Pokud
    někdo chce do zakouřené hospody, restaurace s nekuřáckými prostory či
    do čistě nekuřácké restaurace, ve větším městě či dokonce jeho části si
    všechny možná varianty jistě najde a jedinec či skupina lidí stojí
    akorát před otázkou, jakou restauraci si vybrat. Tvrzené dilema "buď
    vstoupit do restaurace a snášet určité nepohodlí, nebo nevstoupit do
    restaurace" je pak v případě ulice s šesti vedle sebe stojícíma
    restauracema různého typu zcela mimózní. To, že mi nechutná vietmanská
    kuchyně, nenavštěvuji bary na diskotékách a v jisté vršovické restauraci
    dle mého mínění odporně vaří a proto tam nechodím (i když znám lidi,
    kteří tvrdí, že jim tam chutná) je, abych pojižil terminolgii autora
    textu, daleko větším faktickým omezením mé svobody. Je pak stejně jako v
    případě počtu kuřáckých restaurací úkolem státu do toho, na co lákají
    návštěvníky, majitelům a provozovatelům hospod kecat?

    OdpovědětVymazat
  3. K tomu zákazu mám jeden teoretický dotaz. Kdybych si chtěl otevřít "Kuřáckou hospodu" (jako byznys projekt), ve které bych obsluhoval dobrovolně jen já sám a jejímiž návštěvníky by byli též dobrovolníci (taky kdo jiný, že?) tak mi to nebude povoleno?

    OdpovědětVymazat
  4. Opomínáte, že jednotlivé podniky působí vůči sobě více či méně jako substituty. Představte si město, kde jsou dva naprosto stejné podniky (co do kvalit služeb, umístění, atp...) a 22 lidí, z nichž budou pouze dva kuřáci. Pokud budou oba podniky nekuřácké, budou dva lidé nespokojeni. Pokud bude jeden podnik kuřácký a jeden nekuřácký, budou spokojeni všichni, neboť v ostatních parametrech budou podniky naprosto zaměnitelné.

    Obecně bych tedy řekl, že tržní mechanismus by měl zapůsobit tak, aby bylo co nejvíce spokojených lidí. A že svoboda a spokojenost jsou jiné pojmy? Právě svoboda rozhodnut se při založení, jestli můj podnik bude kuřácký anebo nekuřácký, vytváří prostřední pro fungování trhu a tedy i pro spokojenost mezi lidmi... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Aleš Kybernát11. března 2014 3:35

    Bohužel je tu základní problém, který autor nebere v potaz a to je svobodné rozhodování majitelů restaurací. Pouze ti mají právo určovat, komu chtějí prokazovat službu a rozhodují se podle reálné poptávky. Jediný přímý důkaz zájmu o nekuřácké restaurace je jejich počet (pokud není trh uměle deformovaný, jak tomu chce autor) a vidět poměr sil je vidět i v restauracích, které se snaží vyhovět oběma sortám zákazníků. Kuřácké části jsou větší a zákazníků je tam obvykle mnohem více. V našem okresním městě už dvě nekuřácké restaurace málem zkrachovaly a aby se tak nestalo, musely začít obsluhovat i kuřáky. Poměr kuřáků vůči nekuřákům není přímo úměrný jejich motivaci navštěvovat restaurace. Poptávku po luxusních automobilech nezvýším tím, že zakážu lidové vozy.

    OdpovědětVymazat
  6. Přesně to jsem chtěl napsat. Nechte majitele restaurací, ať si sami rozhodnou, jaké hosty chtějí mít. Když bude zvýšená poptávka po nekuřácké restauraci, tak ji někdo určitě udělá. Nikdo nenutí nekuřáky chodit do kuřáckých restaurací. Nedeformujte trh, kde nemusíte.

    OdpovědětVymazat
  7. uniká vám rozdiel medzi prispôsobením sa a rezignáciou.

    OdpovědětVymazat
  8. Socialisté. Vždy počítají úplně jiné rovnice, než ty, co jsou na tabuli.

    OdpovědětVymazat
  9. "A doufám i že se naši politici konečně rozhoupou k něčemu užitečnému a onen zákon prosadí."

    Osobně naopak pevně věřím, že naši politici nikdy něco takového neprosadí. Ať raději naopak redukcí regulací vytvoří takové podnikatelské prostředí, ve kterém by mohla být poptávka po nekuřáckých restauračních prostorách pružněji vyslyšena. Pro
    byrokrata, který se skrývá v každém z nás je velmi lákavé určovat co se má a nemá dělat, jelikož to pomůže těm a těm. Tento konkrétní problém je ještě relativně banální, paralelní argumenty může ovšem někdo jiný použít například v prosazování kroků na zákaz automobilismu ve městech, v rámci něhož umírají neviní lidé z řad chodců, zákaz vyprávění vtipů o Mohamedovy, jelikož mohou
    urazit něčí víru, nebo zákaz vánočních trhů, protože nevzhledné stánky se mohou protivit estetickému cítění sofistikovanější části společnosti. Takovéto argumenty na absolutní zákaz čehokoliv ve prospěch zájmů určité skupiny lidí proti zájmům skupiny jiné se dají použít téměř libovolně. Začíná to zákazem provozu kuřáckých restaurací a končí to peklem kolektivistické společnosti. F.A Hayka
    na vás pane Charlie :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Pane Charly, lituji, ale mám pocit, že ani Vy jste se tady dle mého názoru nevyhnul určité falešné argumentaci.
    Je to minimálně zde (omlouvám se za přímou citaci):

    "Jak vidíte, procento lidí s reálným omezením svobody za tohoto stavu lineárně roste od 30% při totálním zákazu (omezováni jsou pouze kuřáci), až po 70%, (omezováni jsou jenom nekuřáci).
    Za tohoto stavu věcí skutečně nelze argumentovat tím, že zákaz kouření v restauracích zredukuje svobodu občanů ČR. Zredukuje co je dovoleno na papíře, to ano. Ale nezredukuje to reálné volby lidí v kontextu společnosti - naopak, ty to rozšíří."

    1. Zabýváte se totiž údajným reálným omezením svobody (nespecifikujete přitom jaké) všech občanů ČR a přitom tuto věc posuzujete pouze z pohledu svobody návštěvnické nabídky či volby výběru restaurace (kuřácká/ se zákazem kouření).

    To takto nelze. Chybí Vám tam například jedno veledůležité a neopomenutelné omezení svobody, a to svobody podnikání - tj. svobody z pohledu lidí provozujících tyto restaurace, kdy jejich svoboda rozhodování o typu jejich provozu by byla plošným zákazem omezena ze 100 %, a to všemi, tedy i těmi negativními, důsledky.

    2. Druhý falešný argument pak vidím v tom, že (možná nechtěně a v určité zkratce) porovnáváte nesrovnatelné, a to míru omezení "reálné volby lidí" a "reálného omezení svobody lidí".

    To takto také nelze. Jsou třeba i nekuřáci, kterým kouření ostatních nevadí a nepociťují za žádné omezení jejich svobody, pokud by měli posedět v kuřácké restauraci. Ale budiž (můžete namítat, že takových moc není).

    Jenže současně pak (což je ještě podstatnější) zcela pomíjíte skutečnost, že při plošném zákazu kouření by sice vzrostla nabídka počtu restaurací k výběru pro 70% nekuřáků, ale současně by těch zbývajících 30% kuřáků chtějících u oběda kouřit "nemělo výběr žádný". V žádném případě proto v tomto kontextu nelze v "rozšíření reálné volby" (zde tedy pouze nekuřáků) spatřovat pozitivum údajného celkově "menšího reálného omezení svobody". Nelze argumentovat, že je "menším reálným omezením svobody" skutečnost, kdy 70% lidí má o něco větší výběr restaurace, zatímco 30% lidí nemají naopak výběr žádný.
    Pravdou je zde tedy opak, protože celkově by tady nepochybně šlo o "větší reálné omezení svobody". Zvětšením možnosti výběru většině nikdy nemůžete zhojit úplné odejmutí výběru menšině a tvrdit přitom, že takto jde o "menší reálné omezení svobody". Jen matematiku zde takto aplikovat ani z ní cokoli dovozovat nelze.

    Závěr tedy oproti Vám vidím diametrálně odlišný, a to, že argumentovat tím, že zákaz kouření v restauracích zredukuje svobodu občanů ČR lze.

    Děkuji.

    OdpovědětVymazat